Dopisy

AŽ TŘIKRÁT ŠTĚKNE, UTÍKEJ

RESPEKT 24/2015

Pokud jsou ty záležitosti s ministrovým řidičem, s klečícím náměstkem nebo s asistentkami přicházejícími na zaštěkání pravda, tak mi kromě chování pana ministra přijde znepokojivá také naprostá absence osobní hrdosti, sebeúcty, osobní odvahy na druhé straně. Vždyť těm lidem nehrozilo mučení a následně smrt na hranici, jako měla katolická inkvizice připravené pro své protivníky, nečekalo na ně mučení a pak smrt na popravišti. Proč řidiče nikdy nenapadlo po takovém napadení prostě odstavit vůz u krajnice, vyjmout klíčky ze zapalování a se slovy „Dál jdeš pěšky“ je hodit do pole. Proč se těch asistentek nikdo z náměstků nebo rodiny nezastal?

Ti, kdo se vyžívají v šikanování a ponižování jiných, tady byli, jsou a budou. Že se občas dostanou na vedoucí místa, je fakt, který nelze zcela eliminovat. Je proto potřeba s tím žít a být připraven v určitých krajních situacích, jako je tato, se bránit. Silně pochybuji, že představa, že každý má právo, bez nějaké zvlášť velké osobní snahy, na pohodu v práci, kterou zařídí premiér Sobotka nebo poslanec Polčák, je to pravé pro rozvoj svobodné společnosti.

Jindřich Kysela, Brno-Žebětín

DVĚ SÍLY, JEDEN PLÁN

RESPEKT 25/2015

Rád bych uvedl na pravou míru jednu informaci z vašeho článku. Není pravdivé toto: Praha 6 sice oznámila, že hodlá šáreckou plovárnu koupit a „obnovit ji pro rekreaci“, coby městská část se však mohla jen těžko veřejné soutěže obálkovou metodou účastnit (podle zákona o obcích musí radní zveřejnit cenu, již si odhlasovali, a tím jsou znevýhodněni oproti jiným kupcům, kteří je mohou snadno přeplatit).
Zastupitelstvo obce může rozhodnout, že svěří pravomoc podat nabídku radě města nebo starostovi. A tam žádná povinnost předem zveřejňovat cenu není (veřejně jedná pouze zastupitelstvo). Tudíž obec může, jako kdokoli jiný, podat ve veřejném výběrovém řízení nabídku, aniž by se o její výši kdokoli zvnějšku dozvěděl.

Ing. Radek Ležatka, vedoucí oddělení vnější vztahy a komunikace, ministerstvo financí

O CENĚ LIDSKÉ BYTOSTI

RESPEKT 25/2015

Nenávistný, pomstychtivý, xenofob, homofob, šovinista přesvědčený o své nadřazenosti, přízemní do sebe zahleděný a na všechno nadávající člověk bez vize, propagující totalitářské praktiky, s citem pro poezii. O kom je řeč? Podle pana Vitvara o Ludvíku Vaculíkovi.

Pane Vitvare, nikdy jsem nevěděl, co znamená ve vašem jméně to H. uprostřed. Dnes tuším, že by to mohlo znamenat Hloupý. Protože jste-li Hloupý Honza, pak je to do jisté míry vysvětlující. Tak brutálně zjednodušující pohled na osobnost L. Vaculíka, jaký jste předestřel v nekrologu, mně vyrazil dech, a jestliže se v redakci Respektu nenašla síla takový text nepustit do světa, je to jen doklad jeho postupného úpadku. S články Martina M. Šimečky mám často problém a ani v pohledu na Ludvíka Vaculíka bych se s ním (a ani s vámi) neshodl, ale jeho nekrolog na rozdíl od toho vašeho zachovává míru slušnosti a důstojnosti, jakou bych ve vašem časopisu předpokládal.

To, že jste člověk s jiným vkusem než já, není špatně (i když obdivem například k Jiřímu Davidovi či Davidu Černému může být z mého pohledu postižen spíš člověk bez vkusu), potíž vidím právě ve formě, jakou svůj vkus prezentujete. U člověka zabývajícího se kulturou je to mnohonásobně více zarážející a nepřijatelné.

Na závěr jednu poznámku. Než jsem se odhodlal k tomuto písemnému vyjádření, ukázal jsem váš článek záměrně pár lidem, o kterých vím, že Vaculíka „nemusí“, a právě jejich pohled mi potvrdil, že jste vy a časopis Respekt přestřelili víc než obvykle.

David Zbořil

Výborný článek o Vaculíkovi! Teď bude Jan H. Vitvar proklát apod. Ale to, co napsal, je výstižně přesné, bohužel. Respekt získal další respekt! A nedivte se mému příjmení, jsem opravdu bratr Břetislava Rychlíka. Ten by ovšem tuto reakci nepodepsal. Ať se vám nadále daří!

František Rychlík