Co by s globálním oteplováním udělal Ježíš?

Co se náboženských prohlášení týká, to papežovo o životním prostředí se čte dobře a na některých místech přímo krásně. Nese jasný názor na diplomacii kolem globálního oteplování, která přijde ke slovu v prosinci. Uznává, že hlavní příčinou oteplování Země jsou uhlíkové zplodiny, a naléhá, aby zejména bohaté země učinily rychlé kroky, které to zbrzdí.

Dokument byl oficiálně představen 18. června, avšak jeho koncept unikl už o tři dny dříve. Poprvé v dějinách největší náboženství světa věnovalo tak rozsáhlé a soustředěné prohlášení snahám o záchranu planety. Papež přinesl encykliku zcela nového typu. Dříve bývaly jakýmisi dopisy biskupům. Pak byly určeny všem katolíkům. Cílem této je však oslovit celé lidstvo. Přestože často cituje zelené myšlenky pravoslaví, vyhýbá se teologickým řečem o hříchu a míří i na vyznavače jiných než křesťanských učení, stejně jako na nenáboženské zdroje. Mnohé z jejích zhruba 190 stran jako kdyby sepsala některá sekulární nevládní organizace. Obsahuje však také jemné a lyrické pasáže, jež spotřebitele a ty, kdo rozhodují, žádají o „změnu postojů“.

Papež František řekl, že inspiraci získal ze svých zážitků v Latinské Americe. A účinek prohlášení závisí hodně na reakci v místech, odkud sám pochází, kde žije 425 milionů katolíků (téměř 40 procent světového počtu) a kde existuje mnoho palčivých environmentálních dilemat.

Levicové katolické kruhy, zejména hispánské, vychvalují dokument jako potvrzení nového způsobu myšlení, jež má hovořit za chudé a světový jih, avšak nemarxisticky. Tyto postoje se poprvé objevily v roce 2007 při setkání latinskoamerických biskupů v brazilském městě Aparecida. Právě tam se výrazně projevil současný papež, tehdy argentinský kardinál Jorge Mario Bergoglio, a dnes je považován za hlavního nositele této myšlenky.

Zachránit svět

Antikoloniální duch z Aparecidy je dobře zřetelný i v jeho encyklice. Cituje varování biskupů, že zelené návrhy „internacionalizace“ Amazonie mohou být jen chabě maskovanými útoky na suverenitu. Papež letos na tiskové konferenci na palubě letadla řekl, že teprve v Aparecidě si uvědomil, že zachraňovat stromy má smysl. „Když jsem slyšel slova brazilských biskupů o odlesňování Amazonie, pochopil jsem, že Amazonie je plícemi světa.“

Je pravda, že mnohé potíže, včetně odlesňování, jsou nejlépe vidět shora. Ale i na zemi, na některých ekologicky nejpoškozenějších místech, ustupuje představa papežem inspirovaných katolíků, kteří se v Latinské Americe vzpírají znečišťovatelům a dřevorubcům, mnohem komplexnější realitě. Třeba jen proto, že schopnost katolické církve bojovat za nějakou společnou věc oslabil vzestup protestantských sekt, jež nabízejí atomizovanou stezku ke spáse a bohatství. A někteří latinskoameričtí katolíci tento styl napodobují.

V Brazílii, kde existuje bezpočet forem křesťanství, patří k nejsilnějším politickým hlasům evangelíci, spojení s agrobyznysem. Mezi nejvášnivější katolíky v brazilském veřejném životě patří Blairo Maggi, senátor za stát Mato Grosso, známý jako sójový král, jenž se k záchraně stromů staví skepticky.

Edilberto Sena, levicový katolický kněz z města Santarém, zase uznává, že někteří chudí lidé jen těžko mohou sdílet obavy z ilegálního kácení v blízkém pralese. Musí také bojovat s kněžími, kteří slibují pomoc se spíše osobními starostmi. Sena chválí skutečnost, že papež jedná jako „pastýř celého světa, nejen katolíků“, přitom však pochybuje, zda to může nějak změnit pány jeho země. Jiní Brazilci jsou optimističtější. Valdir Raupp, zbožný katolík a senátor, doufá, že díky této encyklice nastoupí místo represí osvěta, což bude nejlepší cesta k záchraně pralesů.

V Ekvádoru jsou tyto paradoxy ještě silnější. Prezident Rafael Correa vnímá encykliku jako posilu svého ekokatolického mandátu. V dubnu se zúčastnil konference ve Vatikánu, která byla předzvěstí papežovy iniciativy. Avšak za svůj environmentální zákon musí Correa čelit vlně protestů.

V roce 2013 porušil slib, že se v Národním parku Yasuni nebude těžit ropa; 750 tisíc lidí vzápětí podepsalo petici, volající po referendu o tomto kroku, který byl pak z technických důvodů zrušen. Jako „hrozbu národní bezpečnosti“ rozpustil Correa nevládní organizaci Pachamama poté, co uspořádala menší protest proti změkčení podmínek těžby ropy v Amazonii. Jeho spěch na zahájení povrchové těžby v odlehlých pralesních údolích způsobil otevřený konflikt s vůdci místních domorodých kmenů. Nedávno vyvolal vlnu demonstrací ve městech a na souostroví také plán, jenž by měl změnit status Národního parku Galapágy, ostrovů, jejichž fauna inspirovala Charlese Darwina.

Rovněž v Argentině mohou být environmentální problémy spíše zdrojem paradoxů než přímých střetů mezi dobrem a zlem. Jednou z největších obav zelených v Buenos Aires je papírna v Uruguayi, která vypouští odpad do řeky mezi oběma zeměmi. V roce 2013 vyvolalo poprask oznámení Uruguaye, že se množství odpadů zvýší. Hlavním cílem hněvu Argentinců přitom nebyl žádný kapitalista ze severu, ale uruguayský prezident José Mujica, obecně považovaný za liberálně levicového hrdinu.

Tyto ideologické šarády však jen sotva odradí papeže, který o všech pozemských doktrínách vždy trochu pochybuje. V počátcích své kariéry odrážel zuřivost pravicové junty a při své podzimní návštěvě Ameriky bude zase muset mnohé přesvědčovat, že není komunista.

© 2015 The Economist Newspaper Limited.
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Respekt.
Článek v angličtině najdete na www.economist.com.