Skon Pierra Brice proslulého ztvárněním indiánského náčelníka Vinnetoua vyvolal v Česku předminulý víkend silnou vlnu nostalgie, která doznívá ještě teď. Je až neuvěřitelné, co se kvůli zvláštním podmínkám, jaké tu panovaly za minulého režimu, z oněch filmů podle Karla Maye stalo za masový kult. Jednak kvůli tomu, že neexistoval (nebo se nerespektoval) dnešní systém omezených práv na uvádění, mohlo příběhy Old Shatterhanda a Vinnetoua vidět v kině několik generací diváků – dědečkové, otcové i děti. (Přihlédněme zde k tomu, že šlo hodně o mužskou zábavu.) I autor tohoto sloupku byl poprvé v kině v šesti nebo sedmi letech na Pokladu na Stříbrném jezeře a vryl si do paměti, že barvy na plátně mají mít určitý kýčovitý jas – a u filmů, které ho neměly, ho postrádal, nebo je dočasně pokládal za „málo filmové“.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
