Dopisy

MINISTR ÚŘEDNÍCH POSTUPŮ

Respekt 22/2015

K tomuto článku nemohu mlčet, protože prozrazuje nepochopení skutečné funkce Agentury pro sociální začleňování a činnosti jejího bývalého ředitele Martina Šimáčka.

Podle autora článku ztratil ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier entuziasmus a stal se neústupným byrokratem – což je prý dokázáno tím, že se zbavil, cituji „široce uznávaného ředitele agentury“ Šimáčka a nedal sluchu, opět cituji „dopisu předních nevládních organizací“.

Musím říci, že tyhle dvě citované věty mi zvedly krevní tlak, protože vše je úplně jinak. Jsem členem Rady vlády pro záležitosti Romů, vydavatelem romského čtrnáctideníku Romano hangos (Romský hlas) a problematice soužití našich dvou kultur se věnuji nejen posledních 25 let, sám jsa Romem. Snad si tedy se zkušeností dlouholeté práce v terénu mezi Romy mohu dovolit říci, že Šimáček byl také „široce neuznávaným a nerespektovaným ředitelem agentury“. A že z kruhů zmiňované rady byl již nejméně tři roky pod palbou silné kritiky.

Ta říkala asi toto: Nespolupracujete s Romy, nemáte je mezi sebou, nerozumíte jim, a proto se ani nemůžete se svými programy mezi ně dostat. Což je problém, protože oni jsou skutečnou cílovou skupinou vaší práce, i když vy tvrdíte, že cílovou skupinou jsou všichni sociálně slabí. Ale slabinou tohoto tvrzení je fakt, že žádní jiní sociálně slabí se ve vaší cílové skupině reálně nevyskytují, jen právě ti Romové. A nikdo z nich potřebných vás nezná a nikdy o vašem úsilí a snad i dobré vůli neslyšel! Vaše know-how předávané radnici na radnici končí a už se do terénu mezi Romy nedostane.

Zásadní otázka, na kterou nikdy Šimáček neodpověděl, zněla: Jsou sociálně slabí Romové v tak hojném počtu proto, že jsou Romové, nebo je to jen tak jako u ostatních, že se tam dostali náhodou, selháním či jinak? Odpověď je jasná: Etnoemancipační princip musí být v programech sociální prevence přítomen. To nikdy ani Šimáček, ani jeho dalších 70 podřízených (až na výjimky) nechtěli přiznat a taky se to v jejich práci projevilo jako nepřekročitelná překážka a skoro nulový efekt jejich práce.

Pokud pan redaktor Švehla zmiňuje ve věci Šimáčkova odvolání protest předních nevládních organizací, pak zřejmě měl na mysli jedinou – Člověka v tísni. O žádné jiné, která by protestovala, nevím. S Člověkem v tísni je to ale bohužel tak, že je to organizace s ohromným mezinárodním renomé, nicméně pokud jde o Romy, tak žádné Romy nezná a nerozlišuje. Jaký div, že zaměstnanci agentury jsou rekrutováni většinou z řad Člověka v tísni.

Pod tímto zorným úhlem je krok ministra Dienstbiera možné hodnotit zcela obráceně, než to činí autor textu. Tedy jako krok uvážlivý a ve své podstatě statečný.

Ing. Karel Holomek

OPRAVY

V rubrice „10 českých zpráv, které by vás neměly minout“ uvádíme, že podle analýzy ministerstva práce a sociálních věcí se v Česku od roku 2006 zdvojnásobil počet vyloučených lokalit a počet obyvatel ghett se zvýšil na 150 tisíc lidí. Analýzu však provedla společnost GAC a počet obyvatel ghett se zvýšil na 115 tisíc.

V článku „Opusťte teorii dotyku“ jsme se dopustili nepřesnosti. Uvádíme, že Lukáš Nečesaný přiznává, že v kadeřnictví krátce před smrtí kadeřnice byl. Kadeřnice útok naštěstí přežila, takže věta měla znít: Lukáš Nečesaný se nepřiznal, celou dobu tvrdí, že paní v kadeřnictví nenapadl, ale přiznává, že tam krátce před incidentem byl.

Za tyto chyby se omlouváme.