Editorial: Zázrak přírody

„Lidé si idealizují vůdce. Neříkám, že nejsou důležití, ale oni pracují v prostředí, jehož jsou součástí. Je lepší mít dobré vůdce než špatné, ale je kolem toho spoustu mytologie,“ říká oxfordský profesor Jan Zielonka v rozhovoru s Michalem a Martinem Šimečkovými (str. 42–47). Jeho slova korespondují s textem, ve kterém analyzujeme dosavadní vládnutí kabinetu Bohuslava Sobotky.

Český systém se momentálně potýká s absencí výrazných a schopných politiků, ale zároveň nemá pořádně nastavené instituce, respektive především jejich nezávislost. Když pak do „systému“ vstoupí „nesystémový“ prvek, správa země se dostává do problémů. Více na str. 17–20.

„Zdejší divočina je většinou nepřístupná, kdo ji ale viděl, ví, že bere dech stejně jako podobné scenerie kdekoli jinde na světě. Studené pralesy a tundry, divoká koryta řek, bukové nebo lužní lesy. Cestovatelé za exotikou možná ani netuší, co jim doma uniká. Všechny ty zázraky jsou většinou zasunuté do samého středu národních parků a rezervací a celkově zabírají 0,26 procenta rozlohy státu.

Pro srovnání, zalita betonem nebo asfaltem jsou podle studie ministerstva životního prostředí z roku 2009 zhruba tři procenta Česka – více než dva a půl tisíce kilometrů čtverečních, plocha velká jako Lucembursko (a dnes už musí být větší). Ta čtvrtina procenta se ale může změnit, země může zdivočet!“ Jak? To se dozvíte v článku Jiřího Soboty na str. 48–56, který je doprovozen fotografiemi Milana Jaroše.

Jak jsem psal už v minulém editorialu, v tomto vydání Respektu najdete zdarma vložený časopis Sezona, který nabízí kulturní přehled na letošní léto. Vedle pozvánek na jednotlivé akce tu jsou i profily umělců, které (nebo jejich práce) můžete v Česku či blízkém zahraničí spatřit.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery,

šéfredaktor