S ponorkami je konec

Ed Miliband vrazil nůž do zad vlastnímu bratrovi, aby se mohl stát lídrem labouristů. Příště vrazí nůž do zad Británii, aby se mohl stát premiérem,“ prohlásil minulý týden britský ministr obrany Michael Fallon. Na pár okamžiků vyrazil dech i vlastním spolubojovníkům z Konzervativní strany. I známý (velmi) konzervativní bloger a novinář Tim Montgomery má za to, že tak divoce se kampaň vést nemá. „Trapné, příliš osobní,“ vyťukal na svém Twitteru.

Přešlap ale dobře ukazuje všechno podstatné, co se v tuto chvíli ve Velké Británii odehrává. Zemi čekají zhruba za měsíc volby. Vládnoucím konzervativcům teče do bot. Málokdo jim odepírá zásluhy na tom, že dokázali v koalici s liberálními demokraty zemi úspěšně provést ekonomickou krizí. Za jejich vlády vznikly dva miliony nových pracovních míst a Británie vykazuje na evropské poměry oslnivý růst (2,6 procenta). Strana Davida Camerona postavila na růžových makroekonomických ukazatelích celou předvolební strategii a rétoriku. Zatím to příliš nefunguje: podobně jako ve Španělsku, kde vládnoucí lidovci vyvedli zemi z krize a směřují k letošní volební porážce, i v Británii se zdá, že voliči nehodlají vládnoucí politiky za průchod těžkými časy nijak zvlášť odměnit.

Průzkumy totiž ukazují, že podpora konzervativců a labouristů je zatím zcela vyrovnaná,…