Děláme zázraky
Příběh pražského protonového centra ukazuje, jak to vypadá, když stát propojí onkologii s neprůhledným byznysem
Ekaterina Michnová pracovala mnoho měsíců s dvojí identitou. V pacientských fórech rusky mluvících zemí se vydávala za ženu stiženou rakovinou. Dodávala, že díky osobní zkušenosti může vřele doporučit pražské protonové centrum. Ti, kdo centrum skutečně kontaktovali, se s ní setkali znovu. Tentokrát už byla sama sebou, manažerkou protonového centra pro ruskojazyčný trh.
Klienty centru sháněla dva roky, kromě fór zkoušela inzeráty na zpravodajských serverech, kontaktovala ředitele velkých nemocnic a spolu s uznávaným německým lékařem Manfredem Herbstem, který dlouho vedl protonové centrum v Mnichově a pak si ho najala Praha, objížděla lékařské konference. Do Prahy přivedla několik desítek pacientů. Zájemců bylo mnohem víc, ale jen málokterý z nich mohl za ozařování zaplatit minimálně milion korun, jindy lékaři centra nad zaslanou dokumentací konstatovali, že „proton“ není vhodný a stačí léčba, kterou platí jejich pojišťovna, nebo již prostě není pomoci.
S některými pacienty se spřátelila a věděla, jak se jim daří po ozařování. Jistá žena z Tomsku například, aby měla na léčbu, prodala byt. „Po návratu do Ruska ale upadla do kómatu, projevily se u ní vedlejší účinky ozařování, dlouho nechodila,“ říká Michnová. „Pak se její stav trochu zlepšil, jak je na& …
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
