Do Eibentálu se začneme škrábat pár minut po půlnoci. Cesta je sice kombinací bahna a ledu, ale nové gumy a Verčino hecování to jistí, a tak se po šestikilometrovém stoupání serpentinami dostaneme zdárně do vesničky již zcela ponořené do spánku. Nacházíme se v jedné z živějších „českých“ vesnic rumunského Banátu.
U kostela nás už čeká Martin, který tu se svou ženou, učitelkou češtiny Katkou, a čtyřletými dvojčaty žije již pátým rokem. Martin nastupuje a Malak, černá fenka původem ze Slovenska, běží za autem. Zastavujeme asi po kilometru a půl cesty podél potoka u chaloupky, která patří panu Kocmanovi. Ten nám už od rána topil v kamnech, aby se domeček zahřál, a připravil nám i zásobu dřeva a vody ze studně.
Venku je k naší radosti mráz a okolní strmé kopce pokrývá ještě téměř souvislá vrstva sněhu. Tak jasnou oblohu plnou zářících hvězd v Česku jen tak neuvidíte. Ale teď už jen svléknout, přiložit do kamen, schovat se pod peřiny a zhasnout.
V místnosti i venku panuje neskutečná tma. Co chvíli je slyšet prasknutí nebo vrznutí, pak se dokonce samy od sebe otevřou dveře. V Banátu prostě začnete věřit na duchy!
Jak už jsme se naučily loni, oheň je potřeba udržovat i v noci. A tak otužilejší Verča musí několikrát vstát a přiložit, zatímco já statečně zůstávám pod peřinou, i když se mi chce strašně čurat.
Ta cesta na dvorek do kadibudky mě ráno kupodivu příjemně osvěží. Ani mytí v ledové vodě pak není takový šok. Z vody na kamnech si uděláme kafe a posnídáme nějaké zbytky z cesty. Přijde nás pozdravit pan Kocman, bývalý horník, skvělý vypravěč a chodící místní kronika. Vytáhne nám z půdy sáňky, které kdysi vyrobil pro své tři děti, takže o zábavu na dopoledne máme postaráno.
Na oběd jsme pozvané ke Katce. Sáňky zaparkujeme před dřevěnými vraty a přes kočku, Malak a druhou fenku Sněženku se probojujeme do stavení, kde už Katka chystá oběd. Vítáme se a u tradiční mămăligă, což je překvapivě chutná kukuřičná kaše s domácím tvarohem, sýrem a smetanou, ladíme detaily našeho společného projektu.
Loni jsme s Veronikou sehnaly a dovezly pro místní děti zimní sportovní vybavení a letos jsme jim přivezly desítku digitálních foťáků a z fotek se následně chystáme udělat výstavu. Stejně jako minulý rok bychom se ale neobešly bez nadšené spolupráce Katky a Martina, kteří nám naše nápady pomáhají dotáhnout do konce.
Na povídání je toho ještě spousta, ale čas kvapí a my se sbíráme a jdeme se připravit na odpolední běžkový výlet s dětmi. Sraz je u školy a dnes se sejde asi šest dětí, což je velký úspěch. Děcka to už na běžkách umějí, což je zásluha právě Katky a Martina. A baví je to! Jsme dojaté – loňská sbírka měla smysl.
Večer je sraz v klubovně, kam se Katce podaří nahnat snad všechny děti z vesnice. Máme připravenou malou prezentaci a workshop; ukazujeme dětem, jak s foťáky zacházet a jak používat různé jeho funkce. Snad nás alespoň trochu vnímaly…
Pak se děti rozprchnou a správce nám dospělým hned nalévá panáka domácí pálenice. Mňam! Jdeme do hospody. Respektive do krámku k Edgarovi, který funguje i jako skromné občerstvení. To už se k nám přidá i Martin, pijeme temešvárské pivo a Katka s Martinem vyprávějí historky ze zdejšího života, které jsou někdy bizarní, jindy komické a někdy bohužel i tragické. Prostě takové, jaký je život sám. A právě autentický život bez sítí, internetů, facebooků a dalších nezbytností je to nejzajímavější, za čím stojí sem jet. Alespoň na návštěvu.
Tereza Hromádková
Sbírka pro děti z Banátu
https://www.facebook.com/sbirkabanat
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
