„Šťastný člověk nemá minulost, zatímco nešťastný člověk nemá nic jiného,“ míní Dorrigo Evans, sedmasedmdesátiletý chirurg a vypravěč historického románu Richarda Flanagana The Narrow Road to the Deep North (Úzká stezka do vnitrozemí), čerstvě ověnčeného prestižní Man Bookerovou cenou. Onou minulostí je pro Evanse otrocká stavba v džungli, na níž jako velitel s nevídaným sebeobětováním, odvahou a vytrvalostí zachránil stovky životů. Více než 400 kilometrů dlouhá trať z Thajska do Barmy, kterou Japonci stavěli v letech 1942–1943, si přízvisko „železnice smrti“ získala právem – během dvou let si vyžádala životy 90 tisíc Asijců a 16 tisíc válečných zajatců.
Flanagan střídá popisy barmského pekla (se všemi jeho vředy, malárií, cholerou, podvýživou a japonskou krutostí) s líčením Evansova dětství a jeho předválečným životem, v němž pozná budoucí manželku i milenku, k níž se bude ve vzpomínkách mučivě vracet desítky let, i jeho poválečnou kariérou. Nechá nám však nahlédnout také do mysli sadistického plukovníka Katoa, drogově závislého majora Nakamury, fanaticky oddaného císaři, i korejského strážného; ne abychom jim odpustili, ale aspoň pochopili jejich motivaci.
Tasmánec Flanagan věnoval svůj román „zajatci san bjaku san ju go“ – pod japonskou číslovkou 335 se skrývá jeho otec, z jehož vzpomínek autor bohatě čerpal. Píše úsporně, poeticky i realisticky, ale nikdy černobíle. Osudy dokáže vystihnout v působivé zkratce a umění střihu ovládá jako málokdo. Připomíná a ptá se po smyslu, také ví, že vše nakonec bude zapomenuto a že jediný smysl je ten, který si najdeme sami. Konce jeho hrdinů bývají hořké: i ti, kdo přežili, si železnici smrti nesou ve své duši.
„Dobrou knihu si člověk chce přečíst znovu. Skvělá kniha ho donutí znovu pročíst vlastní duši,“ uvažuje Evans. Úzká stezka do vnitrozemí takovou knihou je: elegickou, palčivou, nezapomenutelnou.
Autor je překladatel.
Richard Flanagan: The Narrow Road to the Deep North
Chatto & Windus, 464 stran
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].