Pohyb v huti

Architekt Martin Rajniš se kromě svých domů proslavil především jako bojovník proti zbytečně složitým úředním předpisům. A rovněž jako člověk, který dokázal otočit kariéru hvězdy velkých zakázek a pokouší se na vlastní pěst vrátit profesi architekta k tradičnímu významu pojmu stavitel (tedy jako někoho, kdo netráví většinu času za počítačovým displejem či rýsovacím prknem, ale s partou spolupracovníků a studentů přímo na stavbách).

Huť architektury, název jeho aktuální výstavy v pražském centru DOX, je v tomto smyslu příznačná: tvůrčí a živá huť, nikoli architektonická kancelář.

Žádná libůstka

Přestože se někomu, kdo jeho způsob práce posledních deset let sleduje, mohlo zdát, že už nemá chuť příliš experimentovat a v zásadě jemně rozvíjí princip objevený hned na první realizaci svého nového přístupu (sklad dřeva ve tvaru domu, tedy objekty vznikající vrstvením dřevěných hranolů a fošen za podpory vnějšího stažení pomocí ocelových lanek a drátů), výstava ho vyvede z omylu.

Na fotografiích a především v měřítku 1 : 1 ukazuje výsledky několika letošních workshopů, kdy se se spolupracovníky a týmem studentů vydává do dalšího dobrodružství, tentokrát do stavění s nepřesnými prvky, klacky.…