Zpráva o všedním členství

Byl to rok počínající prosperity, nejlevicovějšího premiéra, jakého Češi po revoluci měli, a čas naplnění snu několika generací. Jaro 2004 se z českého pohledu jeví skoro idylicky, byť svět měl tehdy čerstvě za sebou bombový výbuch v Madridu a čekal jej teroristický útok na školu v ruském Beslanu. Vypadalo to, že Česko stojí na prahu dobrých časů. Přesvědčený europeista, předseda vlády Vladimír Špidla, a skeptik – prezident Václav Klaus – slavnostně stvrdili v květnu v Bruselu vstup do Evropské unie a navenek by nikdo nepoznal, že jejich pocity jsou v tu chvíli zcela opačné. Prezident, který deset let poté prohlašuje, že byl od začátku proti vstupu země do EU, tehdy nic moc nekomentoval, odmítal říci dokonce i to, jak v referendu hlasoval. Náladu pak podtrhl Václav Havel, který při projevu v Antverpách trochu předčasně prohlásil: „Ve střední a východní Evropě končí éra ,špatného‘ postkomunismu, ve kterém politická moc prorůstala s ekonomickými skupinami.“