Manifest euforického nepořádku
Kapela Liars nahrála svou nejpřístupnější desku
Nekralují hitparádám, nevyprodávají haly, přesto jim závidějí mnohem slavnější kapely. Americkému triu Liars se za čtrnáct let existence podařilo vydobýt si luxusní pozici, kdy s každým řadovým albem zkoušejí nové nástroje, žánry, témata či koncepty – a fanoušci i recenzenti přitom pokaždé zvědavě vyhlížejí, kam se vydají.
Nezískali si to privilegium zadarmo. V začátcích sklízely jejich zvukové a rytmické experimenty i opovržlivé recenze. Liars ovšem vytrvali a publikum dnes ví, že od nich je třeba čekat nečekané, což je ideální nastavení pro přijímání umění. Někdejší kytarově punkové uskupení si v průběhu let osvojilo taktiku odhodit nástroje v okamžiku, kdy cítí, že už všichni členové získávají jistotu v hraní. To vše v zájmu zachování spontaneity, tvůrčího vzrušení a punkové nátury.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu