Proč je pro hejtmany-poslance z ČSSD takový problém vzdát se jedné z těchto funkcí?

Proč je pro hejtmany a zároveň poslance z ČSSD takový problém vzdát se jedné z těchto funkcí, když na rozhodnutí potřebují půl roku?

Ondřej Kundra: Protože to udělat nechtějí, takže to oddalují, co to jde, a doufají, že celou věc ustojí. Jde hodně o mocenský boj uvnitř ČSSD s premiérem Sobotkou. Hašek a spol. by vzdáním se hejtmanství ztratili část své mocenské základny. Což se jim samozřejmě zdá netaktické.

Jan Lipold: Já myslím, že proto, aby měli plat, který mohou posílat do Zemanova fondu na státní dluh.

Erik Tabery: Je to stále záchvěv tzv. syslovací politiky. Takže čím víc funkcí mám, tím větší jsem kápo. Vzdát se funkce je pro ně srovnatelné s představou, že se vzdávají svého významu. Mám dojem, že jsou tak odříznutí od reality, že jim nedochází, jak směšní ve skutečnosti jsou.

Jan Lipold: Já nevím, není to až příliš psychoanalyzující úhel pohledu?

Ondřej Kundra: Trochu psychoanalýza to je, ale myslím též, že to v jejich přemýšlení hraje svou roli. Mohou také uvažovat – když je Sobotka premiér a poslanec, proč my bychom nemohli být hejtmani a poslanci. Že v tom je rozdíl, si moc neuvědomují nebo uvědomovat nechtějí, což zřejmě souvisí s tím mocenským bojem.

Erik Tabery: Jene, je, ale když s nimi člověk mluví, tak je to patrnější než současné sucho. Hlavně nepouštět pozice!!!

Petr Honzejk: Proč by se vlastně měli jedné z funkcí vzdávat? Není to jen populistický výkřik? Řada lidí mimo politiku stíhá víc úvazků. Včetně novinářů, kteří například učí na vysokých školách, spolupracují s jinými než mateřskými médii, zasedají v porotách různých soutěží… A nikdo se nad tím nepozastavuje, naopak se to považuje za plus.

Erik Tabery: No, znám novináře, kteří mají tolik aktivit, že nedělají dobře ani jedno. Nicméně volený zástupce je něco jiného - a ano, je to možná populistický výkřik, ale když pak vidím, že poslanec není na důležitých hlasováních, tak je jasné, že nedělá dobře svou práci. A také jsme už několikrát viděli, že když je politik v různých radách, vůbec nestíhá být garantem zájmu veřejnosti.

Petr Honzejk: Někdo stíhá, někdo ne. Jsou jistě i politici, kterým je zájem veřejnosti ukradený bez ohledu na počet funkcí. Jenže: právě proto, že jde o volené zástupce, nemělo by to být spíš na posouzení voličů, než abychom se nad tím museli „principiálně“ pohoršovat?

Ondřej Kundra: To bychom si ad absurdum také mohli říct, ať klidně kradou, že to pak voliči posoudí. Ale kladl bych vyšší nároky i na průběh řádného vykonávání mandátu.

Jindřich Šídlo: No, trestný čin definuje zákon. Kvalitu vykonávání mandátu ještě pořád volič, i když možná není daleko doba, kdy to bude jinak.

Ondřej Kundra: Já jako volič si třeba přeji, ať nekumulují funkce. A nechci čekat tři roky do voleb.

Jindřich Šídlo: Zkusil bych Vrchní státní zastupitelství Olomouc…

Ondřej Kundra: Že ty s ním v posledních měsících usínáš a vstáváš?

Jindřich Šídlo: To my všichni.

Ondřej Kundra: Mě tak nepálí.

Erik Tabery: Ale ten zákon politické strany chystají spíš kvůli sobě. Jako voliči to neovlivníme. Máme poměrný systém. Strany to vědí a zároveň vědí, že to lidem vadí. Přijde mi to jednoduché.

Petr Honzejk: Vážně; být Tepličanem, nevadilo by mi, že můj starosta je senátor. Být Brňanem, asi by mi hejtman Hašek ve sněmovně vadil. Tolik k potenciálu ke kvalitnímu výkonu mandátu.

Jindřich Šídlo: Tak ta debata není tak úplně o JUDr. Ištvanovi a jeho inovacích. Jistá část politické kultury se dá vynutit zákonem, třeba o střetu zájmů. Ten,myslím,pánové Hašek a spol. neporušují. Navíc jsem na podzim ČSSD nevolil, takže mě upřímně řečeno příliš netrápí, jak tohle dilema řeší její poslanci.

Petr Honzejk: A k poměrnému systému: voliči už v roce 2010 ukázali, že se těch, které nechtějí, dokážou zbavit systém nesystém.

Jindřich Šídlo: Mimochodem, ještě mě napadlo, že někteří poslanci britského parlamentu do něj nikdy nevkročili s vědomím, že tak nejlépe zastupují své voliče. A jsou voleni opakovaně. V Česku bychom zřejmě žádali zákon, který by je vyhnal ze sněmovny. Přinejmenším.

Erik Tabery: Ale oni mají jiný systém, takže tam se mohu rozhodnout. Ale k té debatě. Mně kumulace vadí, ale stejně jako vy to nechávám na politicích. Co s tím má společného Ištvan?

Jindřich Šídlo: To byla jen krátká poznámka, co dělat, když se mi nechce čekat na další volby. Nadsázka.

Erik Tabery: Jasně. Ale možná i politici cítí, že je lepší, když si sami začnou zpřísňovat pravidla. Vyhnou se tak dalším problémům. Ostatně i o zákonu o střetu zájmů se původně říkalo, že je zbytečný a že regulace je lepší nechat na voličích. A vyplatil se nám.

Ondřej Kundra: Myslím, že problém, o němž se bavíme, by mohl řešit klouzavý mandát. Když je člověk zároveň ministr či hejtman, ať za něj poslancuje po tu dobu někdo jiný. Ministři do sněmovny mohou chodit tak jako tak, čili nijak by na tom netratili.

Petr Honzejk: Ondřeji, myslím, že „problém“, o kterém se bavíme, nevyřeší žádný zákon. Pokud se tedy bavíme o přístupu společnosti ke správě věcí veřejných.

Ondřej Kundra: Snažil jsem se navrhnout konstruktivní ústavní řešení, abych nebyl obviněn, že se mnou hýbe ulice.

Erik Tabery: Petře, zkušenost ukazuje, že u nás většinu věcí vyřeší jen zákon.

Ondřej Kundra: O tomhle zákoně navíc mluvili nejdřív politici sami, ne? Asi se někde musel ztratit v překladu, že stále není.

Marek Švehla: Mám pocit, že zápletka našeho „dramatu“ nespočívá ani tak v tom, jak ohebný bič na poslance upleteme (jejich prostřednictvím), ale jak rychle se rozloží hlavní vládní strana. Byla to totiž ona, kdo si dal nezdvojování funkcí jako závazek, a je to ona, kdo to teď ústy svého předsedy vymáhá.