0:00
0:00
Jeden den v životě16. 3. 20144 minuty

Dětí moc. Školek málo

Ještě že tady nemáte dítě, říká mi ředitelka u zápisu a sekne po klukovi pohledem

Bára Čermáková
Ilustrační foto
foto archiv autorky Autor: Archiv autorky

Budím se v nedobré náladě, je to tady. Po loňském neúspěchu letos znovu zkouším získat pro syna místo ve státní školce. V srpnu mu byly tři roky. Jedna z 59 tisíc zamítnutých žádostí. Šance, že to klapne letos? Prý 50 na 50.

↓ INZERCE

Odvádím Tobina na hlídání, nejnižší pražská hodinová sazba, s příjmem ze dvou prací v nezávislém kulturním sektoru beztak žádná legrace. Práce 1, práce 2, a už jsem v potenciální školce č. 1. V místnosti sedíme dvě – já a paní se synem, který se projevuje adekvátně věku: promlouvá a šije sebou. „Ještě že tady nemáte dítě,“ říká mi ředitelka školky a sekne po klukovi pohledem, „ony tady potom ruší a je to k ničemu.“

Na rozloučenou mi vysvětlí, že do kolonky jméno a příjmení mám vyplnit jméno a příjmení. A že musím na úřad pro potvrzení o trvalém pobytu. Chci se zeptat, proč mi to dělají, když máme na téže městské části trvalé bydliště, které máme oba zapsané v občanských průkazech – ty mám v tu chvíli u sebe. Jenže ji ten chlapeček fakt ruší. Až později se od kohosi dozvím, že školky nemají právo kontrolovat občanky.

Nasedám do auta a snažím se najít alespoň jeden rozdíl mezi právě absolvovanou návštěvou v potenciální MŠ 1 a tlačítkem DOWNLOAD FILE. Zatím nic. Nevadí, budu mít ještě spoustu času přemýšlet ve frontě na odboru správních agend, který žádosti o potvrzení trvalého pobytu také zásadně nevyřizuje elektronicky. A už zvoním v potenciální školce č. 2. Ředitelka mě vítá slovy: „Kde máte dítě?!?“ Odpověď, že má hlídání, protože se po zápisu ještě musím vrátit do práce, ji očividně neuspokojí. Do notýsku vedle mého jména (které si zkontroluje v občance!) si udělá velké červené kolo. Dokonce ho vybarví. Právě jsem se nejspíš připravila minimálně o tři body v hodnocení – hlídání už přece mám. Aspoň že je hezky.

Známá z nejmenovaného menšího města mi vyprávěla svůj zápis (to se dneska vypráví místo prvního sexu): „Měla jsem přihlášku ve všech školkách (celkem 8). V den zápisu jsem do všech musela jít. V některých chtěli s sebou dítě a pak se čekalo ve frontě venku, nebylo kde si sednout a pršelo, v některých zase striktně bez dítěte. Musela jsem zapojit mámu, která hlídala dítě, když jsem šla do školek, kam dítě NESMĚLO. Všude jsem vyplnila dotazník a šla. Naštěstí dceru vzali, ale pak jsem musela zase osobně oběhat všechny ty ostatní školky (celkem 7) a podepsat, že souhlasím, že ji nevzali. A do každé jsem musela přijít v jiný den v přesně určenou hodinu.“

Tak určitě! Tvrdá škola time managementu. Dobré do CV, které spíš nikam neposílejte, když nemáte školku. Nebo, jak mi řekla úřednice na úřadě Prahy 4, když jsem si dovolila tvrdit, že stát v otázce školek totálně selhává, „dětí je moc“. Díky, já blbá si myslela, že „školek je málo“. Vracím se do práce, mám ještě dvě hodiny času, hlídání dnes za 700, z toho zhruba 300 na návštěvu školek.

Ze sebelítosti mě vytrhne rytmus zbytku dne – dohnat skluz v práci, hřiště, legrace, večeře, pračka, Tajná mise, zuby, čteme, mami, buď tady ještě chvíli se mnou. Je deset, Tobin spí, v e-mailu blikají dvojciferné počty nevyřízených zpráv. Ať je v nich cokoli, už teď vím, že to byl prima den. A těším se, že nebyl poslední. „Příjem přihlášek – datum zápisu: 19.–20. 3. 2014 od 13.00 do 18.00 – OSOBNĚ. Oznámení výsledků zápisu, vyvěšení na budovu školy a vydávání písemných rozhodnutí o přijetí či nepřijetí – 7. 4. 2014 – OSOBNĚ.“

Komentář k nedostatku mateřských školek najdete v novém Respektu 12/2014, který je od pondělí na stáncích


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].