Koleje ve sněhu

Sněžit přestalo kolem poledne. Malý smrček seděl vpředu, špici ohnutou o strop auta. Josef se podíval do zpětného zrcátka. Střapec jehličí, manželka Jarka, kterou vystěhoval pro tentokrát dozadu, a vedle ní jejich syn Petr. Na nose pihy, i úsměv po mámě, i vlasy. Tedy jejich plavý odstín. Dredy byly výstřelkem jeho sedmnácti let. Oba vedle sebe navlečení v kabátech, auto moc netopilo. Na okamžik Josef zapomněl na bolest hlavy a cítil se jako šťastnej chlap, než zase upřel oči před sebe, pálily ho z nevyspání. Čerstvý poprašek sněhu na silnici před autem byl čistý, neporušený. Čím více se blížili k vesnici, tím byla sjízdnost horší.