Šalina na vltavském nábřeží

Zamávat rukama nad hlavou, poskočit, udělat klik, postavit se a znovu totéž. Osm herců v asepticky bílém prostoru provádí spartakiádní cviky. Občas někdo odpadne a je nahrazen kolegou, po chvíli se ale zvedne a cvičí dál.

Pak světlo náhle zhasne, a když se opět rozsvítí, stojí uprostřed scény volební urna se socialistickým státním znakem. Herci do ní dokola a mechanicky vhazují lístky a jsou přitom čím dál opotřebovanější a starší; nakonec na urně vzplane oheň, zešeří se a celý výjev dostane krematorní ráz. Vše má natolik beznadějnou a uboze osudovou náladu, že se navzdory záměrné banalitě postupně mění v účinnou metaforu rozlézající se normalizace. Tak končí Šedá sedmdesátá, první inscenace Divadla Na zábradlí pod novým uměleckým vedením.