Sezona bez okurek

Skoro by se mi chtělo parafrázovat Vladislava Vančuru o „tomto způsobu léta“, ale tenhle guru českého jazyka si nezaslouží, abych jeho slovy pojmenoval způsoby vyjadřování a pinožení obzvlášť těch politiků, co se hrnou k moci. Ono je opravdu nejlepší se takovými politiky nezabývat, natož jejich manýrami. A vůbec nejlepší by bylo, kdyby oni byli těmi okurkami a léto se konalo bez nich. Jenže na podmiňovací způsoby neboli kondicionál jsem alergický většinu svého života, takže platí, že právě kvůli výše označeným politikům novináři nebudou lovit po celém světě nějaké extra zprávy, aby si lidé kupovali jejich noviny, ale budou se dohadovat, co prezident chystá za další kulišárnu. A že ani ta kulišárna není jistá, protože nikdo neodhadne, jak zrovna intenzivní bude jeho viróza a jak moc mu jeho bolavá motorika dovolí postavit se při tiskovce před novináře a tím v přímém přenosu i před lid. To taky je jediné – mám na mysli zmíněnou virózu –, co může okurkovost zpravodajské sezony oživit. Obzvlášť když jsme se mohli na internetu dočíst, že do naší populace patří 550 000 alkoholiků. I oni jsou ovšem voliči. A vrána k vráně sedá, stejný stejného si hledá.

Ó, jak to dřív bylo jednoduché! Na Jadranu sežral žralok českou učitelku a vystačilo to na celý týden velikých…