Pacienti a ti druzí

Neznám nikoho, kdo by konopí podporoval, medicínské autority jsou proti,“ řekl ještě v dubnu 2010 Respektu šéf České lékařské komory Milan Kubek. Tři odborné lékařské společnosti chvilku předtím jednaly o možném léčebném využití marihuany a téměř žádné nenašly, o legalizaci nechtěl slyšet Státní ústav pro kontrolu léčiv ani ministerstvo zdravotnictví. Uplynuly necelé dva roky a všechno je jinak. Poslanecká sněmovna v následujících týdnech s nejvyšší pravděpodobností léčebné konopí legalizuje. Pod návrhem zákona jsou podepsáni poslanci napříč demokratickými stranami, souhlasí vláda, marihuanu pro pacienty posvětila komise složená z předních lékařských kapacit, neprotestuje ani policie.

Je to až nečekaně dobrá zpráva. Než se vychladí šampaňské, stojí ale za to blíže prozkoumat, co tahle pozoruhodná otočka vlastně znamená.

Obměnit slovník

Legalizace léčebného konopí, k níž v uplynulých dvou dekádách přistoupila řada západních zemí, se obvykle neobejde bez důrazného ujišťování úřadů, že tahle povolená medicína nemá nic společného se zneužíváním marihuany na černém trhu. Realita je trochu složitější. Kdyby hippies v utajených sklenících Kalifornie před čtyřiceti lety nevyšlechtili legendárního konopného křížence Skunk No. 1 a generace dalších ilegálů v holandských pěstírnách v jejich díle nepokračovala, neměli bychom dnes čím léčit. Přírodní „tráva“ na onkologické bolesti rozhodně nestačí a účinná kúra zkrátka stojí na silných „modelech“, které stvořila poptávka po pořádném rauši. A tím prolínání léčivého užívání s rekreačním zdaleka nekončí.

V praxi zatím fungují dva základní přístupy k léčebnému konopí. První, zavedený například v Izraeli, počítá s omezeným počtem několika přísně střežených pěstíren, zvláštním režimem dohledu v lékárnách a dvojitou kontrolou pacientů, zda na svůj příděl mají opravdu zdravotní nárok. Zneužívání je v tomhle systému téměř nemožné. Aktuální poslanecký návrh ukazuje, že Česko se chce vydat právě tímto přísným směrem.

Volnější, americká cesta obvykle nechává registrovaným pacientům právo vysadit rostliny na vlastní zahradě (to se u nás nadále nesmí), připouští vznik mnoha soukromých licencovaných obchodů s konopím a kýženou kartičku „Medical Marijuana Patient“ tu může od svého praktického lékaře získat každý, kdo si stěžuje na bolesti zad. Výsledek je jasný – černý trh se přesune pod státní dozor, milovníci marihuany si zajdou k lékaři a svým jointům začnou důsledně říkat medicína. Ve státě Colorado takhle například s uvolněním pravidel v jediném roce (2007) stoupl počet „nemocných“ ze dvou na sto tisíc.

Může to vypadat jako trochu pokrytecké pokuřování, ale americká cesta má své výhody – a nejen ty očividné jako pro stát výnosné zdanění sklizně a prodeje. Její duch je navzdory korektnímu maskovacímu slovníku ve skutečnosti mnohem blíže tomu, co léčba konopím ve skutečnosti znamená.

Dvě rostliny

Traduje se, že když se miliardář George Soros rozhodl počátkem devadesátých let podpořit skupinky aktivistů usilujících o legalizaci marihuany, před podpisem prvního šeku jim poradil: Investujte energii tam, kde můžete vyhrát. Oním klínem úspěšně vraženým do neprůstřelných drogových paragrafů se stalo právě léčebné konopí. V rámci lobbistické strategie se ale brzy zrodila jistá schizofrenie. A tak se v dnešní debatě zdá, jako by vedle sebe existovaly dvě marihuany: jedna špatná – omamná a zakázaná, druhá dobrá – léčivá a legální. Právě touhle optikou můžeme pochopit i bleskovou českou otočku. Úřady i lékaři nejprve ze strachu odmítali tu první, teď vítají tu druhou.

Tohle dělení je ale samozřejmě trochu účelová fabulace. Existují sice potíže, na něž pomáhá zcela specifický efekt konopí, jako například mírnění třasu při roztroušené skleróze, nechutenství po chemoterapii nebo snížení očního tlaku při zeleném zákalu. Velkou část subjektivnějších zdravotních problémů jako bolest, nespavost, premenstruační potíže, posttraumatický stresový syndrom či úzkosti ovšem tiší stejná relaxační kvalita konopí, kvůli níž jej vyhledávají rekreační kuřáci. A naopak, i regulérní pacient si může oblíbit povznesený pocit, který mu zelená medicína skýtá. Marihuana je zkrátka jen jedna – léčivá a omamná zároveň.

Že drogy mohou léčit, vysloveně popřely úmluvy z šedesátých let, které založily mezinárodní represivní politiku. U řady zákonem zakázaných „narkotik“ – namátkou MDMA, ayahuasca, peyotl, iboga – však dnes o léčivém potenciálu není pochyb a dá se očekávat, že budoucnost přinese další hledání legálního rámce, jak jej bezpečně využít. Obnáší to mimo jiné smířit se s faktem, že změněný stav vědomí, jeho rizika i léčebný potenciál patří neodmyslitelně k sobě.

Legalizace léčivého konopí je první krok tímhle směrem a je skvělé, že k ní čeští politici a lékaři našli odvahu. Americký uvolněný model by liberál možná přivítal s větším nadšením, ale v našem prostředí by znamenal příliš velkou revoluci. I spektrum diagnóz, které opravňují k nákupu konopí v lékárně, bude v Česku užší. Architekti přísného modelu by proto neměli zapomínat, že hranice mezi pacientem a rekreačním uživatelem vždycky bude tak trochu nejasná. Z uznání léčebných vlastností marihuany logicky vyplývá požadavek nekriminalizovat běžné uživatele, kteří ji pěstují pro vlastní spotřebu. I někteří z nich se možná svým způsobem léčí.