Nepostradatelný plukovník

Náměstek policejního prezidenta Vladislav Husák by mohl být chodící reklamou na heslo české policie „Pomáhat a chránit“. Problém je, že není úplně jasné, komu vlastně plukovník Husák pomáhá a koho chrání. Jestli zákon, nebo jeho vlivné porušovatele. V poslední době dospěly pochyby do takového stadia, že tento nepostradatelný policejní velitel nabídl svému šéfovi rezignaci. A policejní prezident Petr Lessy zvažuje, zda ji přijmout, nebo ne. „Rozhodnu se brzy,“ říká.

Život je jen náhoda

Rezignační drama v kariéře Vladislava Husáka odstartovalo setkání s několika známými. Jak si ještě pečliví sledovatelé mediálního zpravodajství možná vzpomenou, loni v říjnu vyfotografoval dopisovatel bulvárního deníku plukovníka Husáka, jak v pražském Obecním domě popíjí kokakolu u stolu s několika pražskými politiky v čele s bývalým primátorem Pavlem Bémem, kterým dělá společnost známý pražský podnikatel Tomáš Hrdlička.

Vlastně neexistuje formální důvod, proč by vrcholný policejní důstojník nemohl „krátce pozdravit“ – jak vysvětluje setkání Husák – politiky a podnikatele, kolem nichž náhodou prochází. Když jde navíc o lidi, které jako policista nemohl ve své kariéře minout. S politiky spolupracoval v minulosti na řadě bezpečnostních akcí chránících Prahu či její důležité návštěvníky, třeba z řad Mezinárodního měnového fondu. Důvodem ke hroucení Husákovy kariéry by nemuselo být ani to, že jeho krátce pozdravená stolní společnost má špatnou pověst – pod Bémem rozhazoval magistrát peníze na předražené stavby a zadával podezřelé lukrativní zakázky firmám, jež jsou v médiích spojovány právě s Hrdličkou. Jen spojovány, neboť tyto radnicí hýčkané firmy mají vlastníky skryté na Kypru za anonymními akciemi.

Potíž náměstka Husáka je jinde. Jeho židli podkopává skutečnost, že v době, kdy se u koly setkal se svými přáteli, už Útvar pro odhalování organizovaného zločinu intenzivně vyšetřoval možnou korupci při některých zakázkách pražského magistrátu. Hlavními podezřelými jsou Tomáš Hrdlička, Roman Janoušek a Ivo Rittig. A schůzky vysokého policejního důstojníka s kriminálně prověřovanými lidmi z mocenského či ekonomického establish­mentu jsou rozhodně na pováženou. Proto také někteří politici – například stínový ministr vnitra z ČSSD Jeroným Tejc nebo šéf poslaneckého bezpečnostního výboru Radek John (Věci veřejné) – Husákovu rezignaci doporučují. Současný ministr vnitra Jan Kubice nechce záležitost nijak zvlášť komentovat. „Náměstek Husák spadá do kompetence policejního prezidenta, je jeho věc, jak rozhodne. Já mohu pouze říct, že ta schůzka nestaví policii do příznivého světla,“ sděluje Kubice.

Ze setkání v Obecním domě není nadšen ani policejní prezident Lessy. „Od pana náměstka to bylo netaktické,“ říká. „Na druhou stranu ale on nemohl vědět, že ty podnikatele prověřuje nějaká naše složka. Nevím to ani já. Právě abych předešel jakékoli možné manipulaci s případy, dal jsem příkaz, že nás podřízení nesmí informovat o vyšetřování, dokud někoho neobviní. Takže pro mě je to složité, pan plukovník neporušil žádný zákon, na druhou stranu chápu, jak negativně je ta schůzka vnímána v médiích a na veřejnosti.“

V řeči nic

Vladislav Husák se pohybuje v desítce nejvyšších policejních postů už čtrnáct let. Žádný jiný policista nemá za sebou takovou kariéru a zdá se, že plukovník Husák je pro velení policie nepostradatelný. Za svou kariéru dostal řadu vyznamenání, podle vzpomínek několika ministrů se například osvědčil jako šéf policejních složek při zásazích proti demonstrantům při pražském summitu NATO či Mezinárodního měnového fondu. „Je to zkušený profesionál, který má ve sboru respekt,“ říkal policejní prezident Lessy, když si Husáka loni v lednu vybral za svého náměstka pro uniformovanou policii.

V kariéře policisty Husáka však najdeme mnoho indicií, které jeho profesionalitu a zasvěcení boji proti zločinu zpochybňují. Jde o záležitosti, jež nelze měřit výčtem porušených paragrafů, norem či psaného policejního etického kodexu. Například v roce 2006, kdy byl policejním prezidentem, zveřejnila média, že opakovaně volal svému známému Miroslavu Šloufovi – mistru zákulisních jednání, bez jehož svolení nebylo v první půli minulé dekády zřejmě možné rozhodnout žádnou významnější státní zakázku. O čem se bavili, se veřejnost nikdy nedozvěděla, prokázané ale je, že Šlouf ihned po telefonátech od policejního prezidenta volal svému známému, vyšetřovanému v tehdejší korupční kauze roku biolíh. Policisté předpokládají, že jej o vyšetřování informoval.

Stejně tak víme, že policejnímu prezidentovi Husákovi telefonoval v roce 2006 jeho skorojmenovec a šéf jedné z tehdejších nejmocnějších tuzemských firem Sazky Aleš Hušák. Krátce potom byl policejní inspekcí obviněn z porušení kázně detektiv, který vyšetřoval závažné machinace v Sazce, a po jeho odchodu do civilu bylo vyšetřování Hušákova hazardního impéria zastaveno.

Před nástupem do funkce na policejním prezidiu pracoval Vladislav Husák čtyři roky na postu náměstka pražské policie a my dnes prokazatelně víme, že v historii útvaru patří tahle doba mezi nejostudnější léta. Z podezření na úplatnost byli vyšetřováni nejbližší Husákovi spolupracovníci, Husákovým podřízeným byla prokázána spolupráce s jedním z nejbrutálnějších českých gangů, známým jako Berdychův. Vlivní kriminalisté z Prahy byli obviněni z vydírání podnikatelů, a nové vedení ministerstva vnitra muselo dokonce některé pražské jednotky – například odbor boje s organizovaným zločinem – úplně rozprášit. Podobných informací je více, například pod Husákovým náměstkováním na policejním prezidiu po roce 2002 skončilo bezvýsledně vyšetřování rozsáhlé korupce ve státní správě známé jako spis Krakatice nebo pátrání po korupci v pronájmu gripenů či privatizaci Unipetrolu.

Veškeré prověřování podezřelých aktivit policisty Husáka inspekcí – první se datuje už do roku 1999 – skončilo verdiktem nevinen. Podrobnosti o vyšetřování se nedají zjistit, inspekce je veřejnosti neposkytuje. Stejné je to s nedávnou schůzkou s pražskými politiky a podnikateli v pražském Obecním domě: řečí paragrafů se nic nestalo.

Sám a brzy

„Já vím, že kariéra náměstka Husáka není jen o nějakých temných kontaktech,“ připouští stínový ministr Jeroným Tejc. „Ale plukovník Husák už je spojen s tolika podezřeními, že to prostě policii nedává dobrou známku. Nemůže to vyvážit ani jeho zmiňovaná profesionalita. Když mluvím s policisty, zjišťuji, že jim schůzka pana náměstka s politiky vadí a že je demotivuje.“ Jména svých informátorů Tejc sdělit nechce, což je pochopitelné a s podobnou reakcí se při debatách s policisty setkává i Respekt. Mimo mikrofon svého nadřízeného všichni bez výjimky kritizují. Jeho kontakty s vlivnými lidmi prý přesahují mantinely policejního profesionála. Vymetá kdejaký večírek, na něž chodí policií prověřovaní podnikatelé a manažeři. „Nevíme, jestli jim nejde na ruku, nevíme, jestli pracuje pro ně, nebo pro zákon,“ říkají policisté. Nikdy přitom z obav před mstou nadřízených nechtějí zveřejnit svá jména.

Strach z pomsty by se ale neměl týkat politiků a policistů, kteří si vybírali Husáka do vysokých funkcí. Proč zrovna jeho? Jaká byla kritéria výběru? Nepadla jejich volba na Vladislava Husáka právě kvůli jeho kontaktům, což by mohlo přinést všem spřáteleným stranám plukovníka Husáka – byznysmenům i politikům – ochranu před dotěrnými detektivy?

Husák se například v době svého jmenování do funkce policejního prezidenta (2005) velmi dobře znal s jedním z tehdejších nejvlivnějších politiků ODS Pavlem Bémem, stejně jako s jeho vlivným protějškem z ČSSD Petrem Hulinským. A média už tehdy psala o magistrátních zakázkách šitých na míru firmám spojeným s Romanem Janouškem. „Že se s politiky znal, vím, ani to nijak netajil. Ale kvůli tomu jsem ho nevybral. Vlastně jsem ho ani moc nechtěl, oslovil jsem mnoho jiných, včetně některých civilů, ale všichni odmítli. No a pan Husák měl vlastně na ten post jakýsi kariérní nárok, tak jsem ho jmenoval. Měl jisté charisma,“ vzpomíná tehdejší ministr vnitra František Bublan. Husák vydržel na postu osmnáct měsíců, další ministr vnitra, Ivan Langer, jej odvolal – kromě jiného kvůli zmíněným telefonátům s Miroslavem Šloufem. „Pan Husák neměl pak ve sboru potřebný respekt, ani velkou ochotu k připravovaným reformám,“ vzpomíná dnes Langer.

O to větší překvapení bylo, když jej do pozice druhého muže policie před rokem jmenoval Petr Lessy. „Jsme kamarádi, to přiznávám. Ale je to profesionál, který zvládl v minulosti řadu akcí, od summitu NATO až po drobnější pražské demonstrace,“ vysvětluje volbu Husáka Lessy. A připomíná, že plukovník Husák velel úspěšně akci policistů při nedávných akcích extremistů na Šluknovsku.

Kromě Husákova překračování mezí se v policejních i politických kuloárech nyní stejně anonymně vyprávějí celé legendy o tom, že další setrvání či nesetrvání Vladislava Husáka ve funkci je věcí hry o moc v policii, že jej na postu chtějí udržet lidé ze svržené koalice ODS-ČSSD kolem Pavla Béma a Petra Hulinského, a že právě proto ten první přemluvil prezidenta Václava Klause, aby podpořil ve funkci Petra Lessyho, protože prý jeho setrvání znamená i pokračování Husákovy kariéry a vlivu pražských „kmotrů“ v policii.

Hlavní aktéři to však popírají. „Ta rezignace je zcela v rukou pana policejního prezidenta,“ opakuje ministr Kubice. „Já ani žádný jiný politik se mu do jmenování či odvolání náměstka nemůžeme plést a nevím o tom, že by se to dělo.“ A stejně jasně mluví i prezident Lessy: „O osudu plukovníka Husáka rozhodnu sám. Nikdo na mě netlačí a já rozhodnu brzy.“