Ty čtyři barové stoly před hospodou U Poutníka v centru Brna tu podle úředního razítka nemají co dělat. V parném srpnovém odpoledni u nich přesto postává asi desítka štamgastů s pivem a kontroly z radnice, která rozhodla, že tahle hospoda prostě nebude mít zahrádku, s tím nic nezmůžou. Stoly na nádvoří u pivnice jsou totiž oficiálně „petiční“: na každém z nich leží kromě rozpitých půllitrů podpisové archy požadující umístění oněch stolů, které tu už jsou. Právě sledujeme jeden z dalších kousků Matěje Hollana – mladého muže, který před časem rozhýbal Brno jako málokdo před ním a jehož vliv dávno překračuje hranice moravské metropole.
Hodnota Brna
Matěj Hollan vyhodnotil loňský zákaz zahrádky u své oblíbené pivnice jako šikanující, všude kolem v centru města jich bylo povoleno plno a rozhodnutí úřadu nebylo pořádně vysvětleno, a tak začal vymýšlet, jak se s ním popasovat. Podíval se do paragrafů a nakonec způsob, jak se úředníkům postavit, našel v podobě zmíněné petiční akce. „Když si je člověk jistý, že má pravdu, neexistuje důvod, aby prohrál,“ říká sedmadvacetiletý muzikolog.Jeho know-how pro boj s úřady a institucemi působí jednoduše, ale v Česku je novátorské: kromě expertních argumentů se zde nasazuje humor a satira. Momentálně má Hollan našlápnuto zrušit v zemi spoustu heren, před pár dny mu kvůli tomu v poště přistál e-mail s pozváním k ministru Kalouskovi. Hollan dlouhodobě kritizuje jeho přístup k hazardu a o setkání s politikem, který podle něj může za nešťastné rodiny gamblerů, hodně stál. Ministrovi jede říct, že je „buď blbej, nebo uplacenej, protože třetí možnost neexistuje“.
Kudrnatý blonďák byl aktivní ve veřejné sféře od útlého mládí. Už v devatenácti letech sbíral podpisy proti nápadu brněnských politiků posunout vlakové nádraží v miliardovém projektu o kousek vedle, než stojí teď. Za posledních pár let zorganizoval v Brně se svým sdružením Brnění úspěšné tažení proti zbudování podzemních garáží na Zelném trhu v místech nejkvalitnějšího spletence chodeb brněnského podzemí a stojí i za historicky nejkratším trváním městské vyhlášky. Rozhodnutí, že v centru Brna nesmějí hrát pouliční muzikanti, po davovém srocení Brňanů s všemožnými hudebními nástroji hned na příštím zasedání vyděšení zastupitelé raději zrušili.
Do širšího povědomí vstoupil coby „profesionální občan“ loni. S kamarády založil web s názvem Žít Brno, který si „vypůjčili“ od brněnského magistrátu. V reakci na spornou zakázku za 600 tisíc korun, v níž se město snažilo najít své „verbální priority“ a jejímž jediným výstupem byl právě slogan „Žít Brno“, si Brňané klepali na čelo. Matěj Hollan s přáteli ten pocit dovedl až ke stránce, na níž si dělá s kamarády legraci z politiků. Město tu přejmenovali na Krno s vysvětlením, že Koncepce (K) je typičtější brněnská hodnota než Blízkost (B), již magistrát coby hlavní prioritu ztotožnil s písmenem B v názvu obce. Krno dnes svému městu říkají lidé v běžném hovoru na ulici. „Je to silnější než politici. Kdybychom měli proti sobě vtipné lidi s nadhledem, bylo by to těžké, ale takhle to jde dobře,“ říká tiše Matěj Hollan a uždibuje v kuchyni svého bytu z talířku nakrájenou mrkev a ořechy.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
