Z pasti jménem IZIP

Stává se pozoruhodným pravidlem, že kartami ve velkých českých případech náhle a nečekaně zamíchají Švýcaři. Zatímco ale třeba odhalení černých kont pražských politiků nebo zpráva o podvodné privatizaci Mostecké uhelné znamenaly naději na vrácení ukradených veřejných peněz, teď je to jinak. Obava z arbitráže, kterou v červnu vzbudil dopis neznámého právníka z Curychu, nese přehledný vzkaz: nejenže se českému státu nevrátí dvě miliardy investované do právě zrušeného projektu elektronických zdravotních knížek IZIP, škoda naopak může být o dost vyšší. A nejde jen o peníze. Finále příběhu IZIP skrývá i odpověď na otázku, v jakých rukou skončí nejcitlivější osobní údaje milionů českých pacientů.

Předčasný konec

Lukáš Velev má pocit, že české zdravotnictví zaspalo dobu. „Společnost žije ve věku počítačů, my jedeme pořád na papíře,“ říká ředitel jihlavské nemocnice. Na obrazovce jeho notebooku přitom ve stejné chvíli poblikává program, který by ta slova mohl popřít. Detailní přehled o prodělaných chorobách a operacích každého přijatého pacienta, lékařské zprávy včetně rentgenových snímků, soupis ordinovaných léčiv – to vše měla Velevově nemocnici zajistit novinka jménem IZIP.

„Něco podobného by nám zásadně ulehčilo práci. Když přijde nový pacient, lékaři o něm většinou nic nevědí a začínají od nuly. Řada vyšetření se tak zbytečně zmnožuje, o plýtvání s léky nemluvě,“ říká jihlavský ředitel. Kromě těchto úspor nesl projekt elektronické knížky ještě podstatnou naději, že informace z různých lékařských pracovišť soustředěné do jediné složky zajistí i snazší cestu k určení správné diagnózy.

Právě Jihlavsko mělo v uplynulém roce spolu s Karlovarskem sloužit jako test toho, nakolik se za desetiletou snahu podařilo smělou myšlenku přetavit do skutečně funkčního počítačového systému. Nemocnice měly začít IZIP používat ve velkém a garant projektu – Všeobecná zdravotní pojišťovna – se pustil do náboru i mezi samotnými pacienty.

 Ale už v květnu – měsíc předtím, než pilotní projekt doběhl oficiálně do konce – oznámil ministr zdravotnictví Leoš Heger, že kvůli zásadním nedostatkům i podezřením IZIP končí. Nejde přitom jen o to, že elektronické zdravotní knížky použila jen zhruba čtvrtina specialistů a okolo čtyřiceti procent praktických lékařů, především vznikla obava, že se původně bohulibý záměr proměnil v trik sloužící k obohacení několika podnikavců. Takže jej stát raději odpískal, přestože do něj státní VZP investovala už téměř dvě miliardy korun.

Jakkoli nabralo finále překvapivě rychlý spád, problémy nepřišly z čistého nebe. A otázkou je, nakolik se z nich dokázali Češi poučit. Především teď, když ministr zdravotnictví hlásí, že příští verze elektronického zdravotnictví bude už pro všechny povinná.

Knížka plná tajemství

Pamětníci toho sjezdu lékařské komory z roku 2001 vzpomínají, že dvěma mužům vysvětlujícím zapáleně plány na proměnu českého zdravotnictví došly už po pár minutách kvůli enormnímu zájmu shromážděných lékařů a podnikatelů v medicínském byznysu vizitky. Tehdejší poslanci za ODS Miroslav Ouzký a Milan Cabrnoch v tu chvíli asi nemohli tušit, jakou dynamiku jejich společná vize už brzy nabere. Druhý jmenovaný – bývalý podnikatel v informačních technologiích – tou dobou zasedal jako vlivný poslanec ve správní radě Všeobecné zdravotní pojišťovny. A tato státem spravovaná instituce otevřela oběma mužům krátce poté dveře k úspěchu.

Tehdejší ředitelka VZP Jiřina Musílková totiž nově založené firmě obou poslanců (pojmenovali ji podle „internetového zdravotnictví“ IZIP) přiklepla dvacet milionů na rozjezd elektronizace zdravotnictví. Dotázaní lékaři a zákonodárci se dodnes nemohou shodnout, kdo všechno vlastně věděl, že firmu vlastní právě poslanecké duo Ouzký–Cabrnoch a nakolik šlo či nešlo o střet politických a podnikatelských zájmů. Jisté je, že až do roku 2006 se projekt IZIP rozvíjel mimo veřejnou pozornost a Všeobecná zdravotní pojišťovna na jeho účet postupně naposílala téměř půl miliardy korun.

Obrat přinesl až nečekaný krok ministra zdravotnictví Davida Ratha, který na celou VZP uvalil nucenou správu. Pojišťovna se tehdy strmě propadala do červených čísel a řada odborníků se obávala, že během několika měsíců bude chybět na operace, léky i základní provoz. „Byl tam nepořádek, řada zbytečných plateb, rozdělovaných podle zcela nejasných pravidel často známým lékařům,“ vzpomíná tehdejší nucený správce Antonín Pečenka. „IZIP byl jedním z nejviditelnějších problémů.“

Najevo tehdy vyšlo třeba to, že pojišťovna vybrala firmu dvou poslanců nejen zcela bez soutěže, její rozjezd navíc platila z fondu prevence, tedy z peněz, za které měly místo toho jezdit české děti k moři či podstupovat očkování. „IZIP byl vysoce podezřelý, navrhoval jsem ho už tehdy ukončit,“ říká dnes Antonín Pečenka.

Pečenkův návrh ovšem tehdy neprošel (k důvodům se ještě dostaneme). Do skutečného finále se tak příběh dostává teprve nyní – po šesti letech a půldruhé miliardě dalších investic. IZIP totiž neprošel opakovanou kontrolou. Audit objednaný loni samotnou Všeobecnou zdravotní pojišťovnou dospěl po podrobném zkoumání k závěru, že se původní firma Ouzkého a Cabrnocha proměnila v prázdnou firemní schránku s nejasnými majiteli, odkud tečou peníze do dalších stejně nejasných – „dodavatelských“ – společností řízených stejnými lidmi jako samotný IZIP. Toto personální propojení označili auditoři jako možnou základnu pro „zcizování majetku“.

V pasti

Proč se vlastně musel celý příběh o tak dlouhou dobu prodlužovat? „Z auditu dalších možností nám tehdy pokračování vyšlo jako nejlepší varianta,“ říká šéf VZP Pavel Horák, který vystřídal Jiřinu Musílkovou právě v roce 2006. O smysluplnosti dalších investic byl v té době přesvědčen i nově jmenovaný předseda správní rady pojišťovny a politický expert ODS na otázky zdravotnictví Marek Šnajdr.