Osobní mikroklima

David Vávra, architekt: 

Retro doupě

„Kačabo?“ otáčí se šéf na svou spolupracovnici. „Kolik hodin denně strávím za stolem?“ Úsečná odpověď udává pět minut. „Nejcennější je myšlenka a ta vás napadne kdekoli,“ glosuje s typickým rozletem paží. „Řídím – a najednou jo! To si musím poznamenat. Jdu do kavárny a tam si nápad nakreslím do skicáku. Nepracuju s počítačem, ale výhradně rukou, takže všechny kavárenské stolky jsou moje stoly pracovní.“

Pokud jde o kancelář, první dojem je: moc všeho na nečekaně malém prostoru. Věhlasný architekt obývá miniaturní kancelář v obyčejném žižkovském činžáku – v jedné místnůstce je stůl šéfa, křeslo, regály a zákoutí pro občerstvení, ve druhé se těsnají u jednoho stolu dva spolupracovníci s počítači. Dekorativní předměty v bruselském stylu zaplňují stěny až ke stropu, je znát, že je jim vnucen jakýsi systém, ale přidat byť jen špendlík už není kam.

„Práce je zábavou. Měl jsem to štěstí, že jsem se nikdy nemusel živit tím, co by mě nebavilo. Což je krásné požehnání a děkuju,“ obrací oči směrem vzhůru. Pracovních stolů navrhoval celou řadu, ale žádný pro sebe. Tenhle dostal a nic by na něm neměnil: „Na to jsem moc líný.“ Jeho stůl je sériová…