Vydestilovaná hudba britské kapely Radiohead

Děkujeme za vaši trpělivost, vydáme to v sobotu. Tak stroze anoncovali britští Radiohead předminulé pondělí vydání svého osmého alba The King of Limbs. Nakonec se nejočekávanější deska roku objevila na webu coby placený download ještě o den dříve. Z jistého úhlu pohledu se to dá považovat za zpackanou reklamní kampaň, oxfordská pětice se ovšem málokdy řídila osvědčenými zvyklostmi.

Posluchači si nikdy nebyli jistí, zda snaha pokoušet hranice a neopakovat již jednou vyzkoušené (hudebně i marketingově), je pokaždé sázka na šťastnou kartu. Poslech The King of Limbs není v tomto směru výjimkou. Namísto radikálních zvratů ale přináší skromnost projevu všech hráčů a intimitu. Nenápadnost se tu leckdy nebezpečně blíží nenápaditosti, a přestože je pečlivě propracované, v diskografii Radiohead se jedná o nejsnáze přeslechnutelné album. Problém ale není na straně kapely, ta úmyslně neútočí na ucho posluchače žádným bombastickým či chytlavým motivem. Chce, aby sám překonal vlastní otupělost.

Žádný převrat

Vliv Radiohead na hudební scénu posledních dvou dekád lze stěží přecenit. Dokázali držet krok s atmosférou doby, třikrát se dokonce stali iniciátory změn hudebního mainstreamu. Deskami Pablo Honey a The Bends se vyloupli z podhoubí kapel, jež se počátkem 90. let vezly na vlně pocitů generace X. Ta po pádu thatcherismu a reaganismu už nechtěla dát vzdělání do služeb…