Pastýř v plné síle

Co to na ně házejí?“ „Nějaké tyče… že by harpuny? Říkají něco?“ „Vůbec jim nerozumím, je strašný vítr… Počkej, teď je to líp vidět…“ „To nebudou harpuny, je to prohnutější… možná laminát, na napichování ploutví.“

„Mám je! Slyším vás, Delto… aha… rozuměl jsem, díky, Delto…Tak jsou to prý jen bambusové tyče. Ufff!“ „Skvělý!“

Je začátek února a to, co slyšíme, je útržkovitá konverzace mezi kapitánem a členem posádky na lodi Gojira. Tři jejich kolegové se právě v mrazivých vodách poblíž Antarktidy na motorovém člunu Delta dostali k trupu japonského velrybářského plavidla, aby na palubu vystříleli váčky s červenou barvou, symbolem krve. Už předtím, než se Japonci začali bránit, to vypadalo jako scéna z akčního filmu. Divoce rozhoupaný obraz, objektiv zborcený mořskou vodou a záda dvou lidí v kuklách, jak směrem k vysokému trupu nad sebou natahují praky. Pak na jejich hlavy začne něco padat, brkne to o kameru, pink, tyč a další, a záběr končí.

Řeč je o aktivistech ze sdružení Sea Shepherd, kteří stíhají rybáře všude tam, kde se v rozporu s mezinárodním právem (a pod falešnou záminkou vědeckých výzkumů) loví velryby. Mořští pastýři, jak si říkají, se to snaží rybářům komplikovat cílenou záškodnickou činností. A mají výsledky. To, co na začátku února začalo drobnou potyčkou s tyčemi, donutilo o dva týdny později vládu v Tokiu k oznámení, že poprvé v historii musí předčasně ukončit lov velryb, protože má obavy o „bezpečnost flotily“ kvůli jejímu „opakovanému obtěžování“ ze strany Sea Shepherd. Japonsko si postěžovalo na ztrátu zisku přesahující 100 milionů dolarů, pastýři vyhlásili 17. únor Dnem vítězství a na 900 kytovců, kteří měli do konce března zemřít, žije dál. Vítejte na palubě nejefektivnější ochranářské organizace – nebo také zelených ultras.

Stopaři

Sea Shepherd si z toho, že jsou nazýváni extremisty, zločinci nebo i teroristy, moc nedělají. I teď to zakladatel a šéf organizace Paul Watson přešel. „Dostali jsme už tolik kriminálních nálepek, že to nevnímám. Ať nás buď zavřou, nebo ať mlčí,“ vzkázal ve videochatu Watson na adresu vyslanců japonské vlády, kteří se diplomatickými kanály dožadují mezinárodní pomoci s „živly“, kteří „ignorují nedotknutelnost soukromého majetku“.

Promluvit si přímo s jedním z pastýřů, jak to v mrazivých vodách u jižního pólu přesně vypadalo, dnes není možné. Ve chvíli, kdy vznikal tento text, se 88 lidí, kteří se podíleli na operaci „Nekompromisně“ a v honbě za japonskými velrybářskými loděmi strávili na moři bezmála čtvrt roku, vracelo domů.

Musíme tedy vycházet z toho, co lze zjistit jinde. Organizace Sea Shepherd existuje již přes 30 let a poslední dobou se jí výrazně daří. Loni například jí vedené obstrukce ve vlnách poblíž pólu snížily japonský výlov na polovinu (zemřelo „jen“ 507 velryb). Skutečný zlom ale přišel až letos. Watson a další to na internetových stránkách Sea Shepherd popsali takto: měli jsme rychlejší a silnější lodě, měli jsme k sobě vrtulník, měli jsme 88 skvělých mladých lidí.

Toto stručné vysvětlení však zdaleka nepostihuje, jak vypadá „88 skvělých mladých lidí“ se svým nádobíčkem v akci. Naštěstí jsou tu ale jejich videa na YouTube. Tedy, Sea Shepherd vyrazili do Jižního oceánu na třech lodích. Starší Steve Irwin, ze které velel Watson, s upraveným bývalým velrybářským plavidlem Bob Barker (podle amerického mediálního magnáta Barkera, který pastýřům věnoval pět milionů dolarů na jeho nákup) a poprvé s novým, futuristicky vyhlížejícím trimaránem Gojira (japonsky godzilla). Trimarán je mimořádně stabilní plavidlo, takže se snadno pohybuje i v rozbouřených vodách, a Gojira dokáže urazit nadprůměrných 24 uzlů v hodině (v přepočtu 44 kilometrů). Právě ona sloužila jako rychlý průzkumník, což vůbec nebylo nepodstatné: Sea Shepherd měli před sebou prostor 50 milionů čtverečních kilometrů, na němž museli vystopovat japonskou velrybářskou flotilu čítající tři přepravní a zpracovatelské lodě a desítku menších harpunářských.

S tímto vybavením vyrazili do boje. Na videozáznamech je vidět (kromě menších nájezdů na motorových člunech), jak trimarán, rozkročený na hladině jako černý pavouk, tančí okolo japonského plavidla, pak se mu postaví do trajektorie kousek od přídě a posádka Gojiry začne na palubu lodě něco s rozmachem házet – lahve s nízkokoncentrovanou kyselinou mléčnou, která nesnesitelně páchne. Japonští rybáři na to roztáčejí vodní děla a dva silné proudy zamíří na záškodníky. Gojira se rychle přesouvá k boku lodě, jede blíž, a pastýři vytahují laserové baterky ne nepodobné jediovským zbraním z Hvězdných válek, kterými se snaží chvilkově oslepit rozhněvané lovce.

Byť dobrodružná, byla to jen předehra. Rozhodující zteč přišla v momentě, kdy se větší pastýřské lodi Bob Barker podařilo vmanévrovat k zádi hlavního plavidla Japonců Nisshin Maru a osm dní se držet u přístupu k rampě, po které se tahají ulovení kytovci z vody. „Jakmile jejich zadní rampa padla do našich rukou, zastavili jsme lov,“ řekl k tomu Watson. „Když nemůžou zvířata naložit, k čemu jim bude zabíjení? Japonci měli dvě možnosti: buď nás mít ještě nějakou dobu v patách a jenom plýtvat palivem, nebo jet domů. Vybrali si druhou možnost,“ říká klidně, ale šťastně šéf Sea Shepherd ve videoposelství po konci operace. K radosti měl důvod: Japonci odjeli domů se 172 velrybami, což činí pouze 16 procent jejich letošní kvóty, zaštítěné argumenty o vědeckém výlovu.

Pokud je to nutné, uděláme to

Ne všechno je nicméně tak růžové, jak by se mohlo zdát. Násilné akce, ke kterým se Sea Shepherd uchyluje (Watson jim říká „inovativní přímé akce“), vyvolávají odpor jak u mnohých vlád, tak u environmentálních organizací. Ostatně právě kvůli tomu dnes šedesátiletý Watson kdysi opustil řady Greenpeace, ačkoli je jedním z jejích zakladatelů. Zdálo se mu, že členové Greenpeace příliš sedí v kanceláři a politikaří.

Debata o použití síly se vede od dob, kdy se členové Greenpeace před 30 lety začali přivazovat k věžím jaderných elektráren, a dodnes nemá smírný závěr. Sea Shepherd však mají jasno od počátku. „Pokud je nutné, aby naše loď narazila na plavidlo protivníka, uděláme to,“ definoval to kdysi Watson a pastýři se toho drží.

Jsou hrdí, že při jejich guerillových akcích nikdo nepřišel o život ani nebyl vážně zraněn – na triku mají pouze několik nervových šoků a vyrážek z použitých chemikálií či drobné úrazy z potyček. Vrtání děr do rybářských lodí však už odneslo deset plavidel. I z tohoto důvodu, kvůli poškozování soukromého majetku, jsou Sea Shepherd na štíru mimo jiné s vládou USA, ačkoli jejich velitelství sídlí ve státě Washington. A být na štíru s nějakou vládou znamená, že pastýři nemohou plout pod vlajkou dané země a lidé na palubě se netěší její ochraně v případě nouze.

Naštěstí pro Sea Shepherd má organizace silné zastánce. Donedávna pluly jejich lodě téměř výhradně pod nizozemskou vlajkou. Nizozemci, otcové mezinárodního námořního práva a mezinárodního práva obecně, stejně jako pastýři do důsledku ctí princip nadřazenosti celosvětových norem nad jinými pravidly, a pokud existuje způsob, jak si jejich dodržování vynutit v praxi, pak nechť se stane – byť se metoda pohybuje na hranici legality. Proto má stíhání lovu velryb, zakázaného mezinárodní dohodou z roku 1986, plnou podporu nizozemské vlády. V praxi to má opět svoje důsledky: pakliže posádku Sea Shepherd japonští či jiní velrybáři zadrží, což se stalo mnohokrát, nizozemské úřady zamávají národním praporem a žádají o vydání. Nizozemské soudy pak klidně členy posádky pošlou za katr, což se také už stalo, aktivisté se ale těší větší ochraně, než kdyby zůstali v rukou Japonců.

A pak, právě Nizozemsko patří k významným donorům Sea Shepherd. Pastýři jsou nezisková organizace a kromě příjmu z prodeje triček, pořádání seminářů nebo nově z ustavení speciálních kreditek, kdy majitel odvádí procento z každého nákupu na účet Sea Shepherd, jsou závislí na sponzorských darech – hlavně od různých movitých filantropů v USA. Peněz evidentně nemají nazbyt. Když člověk čte jakoukoli zprávu na webu organizace, z každé druhé věty na něj vyskočí odkaz „jak snadno a rychle přispět“, a i uprostřed dramatu s japonskými velrybáři, kdy ještě netušil rychlý happy end, vyslal kapitán Watson do světa prosbu, že loď Steve Irwin bude muset nakoupit 240 tun paliva a potřebuje na to sehnat 192 tisíc dolarů. Dar jednoho milionu eur z nizozemské Poštovní loterie – loni to bylo půl milionu – proto přišel více než vhod. Šek pastýřům předala Její královská Výsost, nizozemská princezna Máxima.

Krátký odpočinek

Sea Shepherd čelí kritice, že si cíleně vybírají japonské velrybáře, protože je to populární cíl. Velryby působí magicky a pokrytectví argumentu o vědeckém výzkumu je evidentní. Pokud by je totiž Japonci chtěli jen studovat, uloví několik jedinců z různých druhů a ne několikasethlavá stáda jednoho typu velryb.

Sea Shepherd však mají ve svém životopise i odřezávání rybářských sítí nastražených na tuňáky, slaňování na palubu lovců, kteří připravují žraloky o ploutve, svazování pytláků, kteří vybírají hnízda želv na Galapágách, atd. „Teď si odpočineme, ale pak se musíme připravit na Řeky ve Středozemním moři, islandské a norské velrybáře okolo Faerských ostrovů,“ popisuje nejbližší plány Watson. „Potřebujeme čtvrtou loď, než začne nová sezona v Antarktidě. Odpočinek asi nebude příliš dlouhý.“