Hotově, nebo mobilem? Operátoři si brousí zuby na mobilní platby

Sednete si k jednomu z počítačů v knihovně a objednáte ze skladu pár knížek. Zkontrolujete e-mail i Facebook, koupíte na večer lístky do kina, mrknete na bankovní účet – a nemusíte při tom lovit z paměti ani jedno heslo. I kdybyste při odchodu zapomněli zavřít příslušné aplikace, k vašim penězům ani korespondenci se nikdo nedostane. Když se totiž přiblížíte k počítači, všechny služby se automaticky odemknou. A když od něj odejdete, zase se zamknou.

V kavárně před knihovnou si koupíte koblihu a místo hledání drobných v peněžence jen přiblížíte mobil k senzoru u pokladny. Cestou domů v tramvaji neštípáte lístek, ale opět jen mávnete mobilem směrem ke strojku. Telefon zabzučí: transakce OK.

Váš mobil totiž slouží jako univerzální klíč, platební karta i průkaz totožnosti. Umožňuje mu to zabudovaný čip typu NFC (Near Field Communication), který může fungovat mimo jiné jako bezdrátový digitální identifikátor. K přenosu informací mezi „klíčem“ a „zámkem“ dochází jen na vzdálenost několika centimetrů. Riziko, že by se někomu podařilo tajný kód odposlechnout, je díky tomu zanedbatelné.

Technicky to lze uskutečnit už pár let, až teď se ale příležitosti chopili obchodníci. A to je v životě každé technologie klíčový okamžik, kdy se rozhoduje, zda, v jaké podobě a nakolik se rozšíří – a především kdo na ní bude vydělávat.

Koncem loňského roku se začal prodávat Google Nexus S, první sériově vyráběný mobil se zabudovaným čipem pro NFC. Technologii má podporovat také pátá generace iPhonu, věří jí i Samsung a Nokia. Zda novinku shledáme užitečnou a začneme ji skutečně používat, záleží ovšem jen na nás.

Jak by to konkrétně mohlo vypadat, předvádí jako jeden z prvních hotel Clarion ve Stockholmu. V den plánovaného příjezdu přijde hotelovému hostu esemeska s odkazem na web. Kliknutím na něj se do telefonu stáhne a nainstaluje virtuální „klíč“. Po příjezdu k hotelu se host nemusí zdržovat s recepčním, prostě najde svůj pokoj, přiloží ke klice telefon a otevře. Při odjezdu jen ve vestibulu zamává mobilem před sloupem označeným značkou „check-out“. Kdo nemá dostatečně vybavený mobil, tomu ho v recepci půjčí (tím ovšem kouzlo nové technologie poněkud slábne).

Mobilem bychom si za pár let mohli odemykat nejen v hotelu, ale i v práci, v autě nebo doma. Klíč od bytu pak můžeme jako esemesku poslat třeba uklízečce nebo instalatérovi – ovšemže omezíme jeho platnost jen na jedno použití a předem domluvený čas.

A co když mobil plný virtuálních klíčů ztratíme nebo nám ho někdo ukradne? Telefon lze vybavit jednoduchou čtečkou otisků prstů, jakou známe z některých dnešních notebooků. Už dnes dokážou mnohé chytré telefony poznat bezpečně člověka také podle obličeje, případně oční zornice. Nejlevnější modely pak mohou být chráněny prostým (a otravným) heslem.

Zdaleka největší obchodní potenciál ovšem skýtají mobilní platby. S platebními kartami Češi za rok nakoupí zboží za 200 miliard korun, přičemž banky a kartové asociace si z nich berou 1,5–3 procenta. Právě na tyto peníze si brousí zuby mobilní operátoři a provozovatelé rozličných platebních bran. Bez bankovních karet se totiž lze obejít, nahradit je mobilem; zatím jen při drobných platbách – za kávu, za lístky do kina nebo třeba za umytí auta. Časem ale telefon může nahradit banku ve většině jejích funkcí.

Bezdrátová komunikace přitom není jediný způsob, jak platbu autorizovat. Kavárny Starbucks například v zahraničí umožňují zaplatit pomocí aplikace nainstalované v iPhonu či BlackBerry. Majitel takového telefonu si nakliká objednávku na displeji, telefon zobrazí čárový kód, který obsluha naskenuje – a je zaplaceno. Peníze se zákazníkovi strhnou z účtu, který zadal při registraci telefonu. Podobný systém placení za lístky už je možné zahlédnout rovněž například ve vlacích německé železnice.

Také v Česku jsme už byli svědky několika pokusů na poli mobilního placení. Žádný z nich se však v masovém měřítku neujal. To se ale má do konce roku změnit: čtyři velké tuzemské banky a všichni tři hlavní mobilní operátoři nedávno založili společný podnik MOPET CZ, který má mobilní placení rozšířit i u nás. O technologii NFC ale zatím autoři projektu neuvažují. Místo toho máme pro autorizaci platby diktovat obchodníkovi své telefonní číslo, případně jiný devítimístný kód. Kdo někdy zažil v supermarketu pokladní, která sotva ovládá české číslovky, kdo vnímá nervozitu fronty, když zadáváme i jednoduchý čtyřmístný PIN kód, ten si asi placení mobilem v nejbližších letech dobře rozmyslí. Místo experimentování s futuristickými technologiemi raději vytáhne starou dobrou prkenici. 

Autor je publicista.