„Ježiš, to já nevím,“ říká pověřený úředník na ministerstvu průmyslu a obchodu. Otázka je přitom jednoduchá. Každý dům zkolaudovaný u nás od roku 2009 musí mít takzvaný průkaz energetické náročnosti budovy a přidělené písmenko A, B nebo C, tak jako je to například u ledniček. A tak je docela logické se zeptat, jak na tom s průkazy jsme. Neví to však ani nejpovolanější osoba v zemi. Z odpovědi se to však dá tušit. Bere se to jako další papír navíc a do nízkoenergetického stavění se nikomu moc nechce. Ale musíme, protože to nařizuje Evropská unie. Což je dobře.
Nízkoenergetické stavění je nový obor a rozhodně ne bez problémů. Desítky specializovaných firem se těší na peníze z dotací a jsou připraveny vše utěsnit a zaizolovat až do úplné neprodyšnosti. Že to nemusí vždycky fungovat, potvrdí obyvatelé mnoha rekonstruovaných panelových domů, z nichž se staly panelové skleníky, kde se drží vlhkost a plísně. Z těch zateplených v první vlně se už dnes drolí kuličky polystyrenu, vypadají jako sníh, ale neroztají a nutí nás se zamýšlet, co s touto těžko likvidovatelnou hmotou jednou budeme dělat.
Své by řekli i lidé, kteří si postavili pasivní, tedy ten energeticky nejšetrnější dům. Provoz může být komplikovaný a úspory menší, než se čekalo. Stěny mají takové domy tlusté jako středověký hrad, jak jsou nabalené minerální vlnou, a tvary těžkopádné, krabicovité, jen aby se…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
