Síla jednoho slova

Zastat se slabších je správné, a tak možná proto vyvolaly tak velký nesouhlas plány českého ministerstva vnitra dát k soudu návrh na zákaz komunistické strany. Proti lze samozřejmě snést spoustu chytrých argumentů. Těch opačných, proč se o zákaz oficiální stranické platformy komunistů alespoň pokusit, je ovšem i po dvaceti letech od revoluce pořád ještě víc.

Prohraná bitva

Zakazovat myšlenky, přesněji řečeno politickou snahu o jejich prosazení, je vždycky velmi choulostivé. V Evropě ale minimálně od války stojí otázka jinak: mají se zakazovat politické proudy, které vedly ke katastrofě? Odpověď byla jednoznačně ano a poučená část starého kontinentu šla ještě dál – zakázala dokonce povahu této katastrofy popírat.

Komunisté nemají na svědomí holocaust Židů, jejich zločiny jsou ale velmi podobné, snad jen s jedním rozdílem: Židům za nacismu nepomohlo nic, komunistické perzekuci se – obecně řečeno – vlastní „chytrostí“ vyhnout šlo, není to ale nic, co by si dnes člověk hrdě dával do životopisu. Legitimita zákazu komunistické strany je tedy zřetelná a česká společnost si zadělala na své novodobé národní trauma kvůli tomu, že ke komunistům v politice přistupovala po roce 1989 tak smířlivě a nedůsledně.

Proti tomu lze namítnout, že tu byly v čase neustále se zvětšující praktické potíže, s nimiž je takový pokus o…