A teď víc pro lidi

Cesta za Janem Stráským vypadala ještě nedávno jako docela nevšední zážitek. Z jihočeských Prachatic nahoru do šumavských kopců a jimi až do vesnice Libínské Sedlo. Tam se převalují mlhy, praží slunce, fouká vítr, prudce sněží a někdy to všechno střídavě během jednoho dne. Ve vesnici je třeba zamířit do bývalé školy, kde sídlí Klub českých turistů. Je tam i levná ubytovna a jídelna. Příjemně zašlou budovou s jednoduchým zařízením každou chvíli prochází parta postarších lidí v pohorkách, flanelových košilích a pumpkách, kteří jako by z oka vypadli komparzu z filmu o nenáročné šumavské turistice. Jan Stráský se mezi hosty ubytovny skoro ztrácí – oblečením i svým velmi civilním jednáním. Novináře přijímá v místní jídelně a občas se pozdraví s příchozími turisty. Až po chvilce debaty je jasné, že Jan Stráský v kdovíjaké výletní pohodě není. Tedy alespoň pokud přijde řeč na jeho milovanou Šumavu. Rozčileně zvyšuje hlas a všechny snahy bývalého vedení národního parku vybudovat a udržet park v duchu moderních ochranářských tendencí tituluje slovy – „oni chtějí tu Šumavu zničit“. Vzrušeným hlasem pak vypráví, jak by se v největším českém národním parku mělo všechno dělat jinak.

Někdejší ministr, poslední federální premiér, pak šéf jihočeského krajského úřadu, kuřák startek a bývalý politik s pověstí poctivce a „správného chlapa“ to neříká jen tak, aby řeč nestála.…