Jménem lidu
Muslimské bratrstvo hledá prostor mezi charitou a extremismem
Nosaíbě je dvacet čtyři a právě nastoupila na Káhirskou univerzitu jako doktorandka politologie. Na sobě má plátěné kalhoty, delší košili, husté tmavé vlasy jí volně padají na ramena. Salwa je o rok starší softwarová inženýrka. Její ramena pokrývá černý šátek rámující obličej a postupně přecházející v oděv stejné barvy, který splývá až ke kotníkům. Nosaíba a Salwa jsou kamarádky z dětství a i na protivládní demonstrace na náměstí Tahrír v Káhiře chodily spolu. Kromě přátelství je spojuje ještě jedna věc, přestože pochází každá z jiného rodinného prostředí: loni ve volbách obě shodně hlasovaly pro Muslimské bratrstvo.
„Jsou to čestní lidé. Pomáhají ostatním a usilují o stejnou věc jako já: lepší režim v Egyptě,“
říká Nosaíba. S Muslimským bratrstvem má vlastní zkušenost: ve čtvrti na předměstí Káhiry, kde bydlí, vedou malý špitál.
„Ačkoli můj otec nebyl v mešitě, co si pamatuju, vždycky nás vzali, když někdo onemocněl; ve státní nemocnici se doktoři nejdřív zajímali o úplatek.“
Je přesvědčená, že i nyní po pádu Husního Mubaraka bude Muslimské bratrstvo chtít stejnou věc jako ona – civilní, nenáboženský stát.
„Říkají to pořád,“
odpovídá pevně Nosaíba. Salwa v šátku vedle ní přikyvuje.
„Já bych je nevolila, kdyby to byli skrytí tálibáni,“
tvrdí mladá inženýrka a pokračuje,
„ale nejsou. Tahle…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu