Příliš rychlá svoboda

Američané tušili, že se něco blíží. Když v polovině ledna Hillary Clintonová vystoupila s projevem na americko-islámském summitu v Dauhá, zněla její slova pronášená tváří v tvář absolutním vládcům regionu velmi příkře. „Obyvatelé Blízkého východu mají nejhlubší obavy o další vývoj oblasti. (…) Mnohé už unavují zkorumpované instituce a nehybný politický pořádek. Požadují reformu, jež by jejich vlády učinila vstřícnějšími, výkonnějšími a otevřenějšími. (…) Na příliš mnoha místech se základy celého regionu propadají do písku.“

Clintonová nabídla podporu každému režimu, který se přestane bát občanské otevřené společnosti a pustí se na cestu reforem.

Také v Egyptě se nesedělo s rukama v klíně. Podle deníku The Wall Street Journal začala tamní opozice pod vlivem událostí v Tunisku během několika posledních týdnů narychlo skládat dohromady jakousi základní strukturu alternativní vlády. Vznikly zárodky opozičního parlamentu složeného ze stovky odborářů, soudců a představitelů opozičních uskupení včetně zakázaného Muslimského bratrstva. Začal se připravovat plán.

Když ale vypukly demonstrace, šlo všechno příliš rychle jak na americkou administrativu, tak na rodící se opoziční vládu. Ministryně zahraničí Clintonová ještě na počátku nepokojů v Tunisku opakovala, že se „nestaví na žádnou stranu“. Po prvních demonstracích v Káhiře tvrdila, že „věří…