Pravda a láska u pyramid

Kdo ví, jak by se vyvíjela situace v Československu, kdyby měli zdejší komunisté stejné nápady jako klika egyptského prezidenta Husního Mubaraka. To znamená, kdyby během revoluce na podzim 1989 poslali do ulic v civilu oblečené členy Lidových milicí, tajné policajty a své další skalní příznivce, aby rozbíjeli protirežimní demonstrace a sami coby běžní občané manifestovali podporu Miloši Jakešovi. Vyvolání takového chaosu je – zdá se – k potlačení demonstrací mnohem účinnější než nasazení armády. Vzniká chaos – a to nejen pro zahraniční média, ale hlavně pro mlčící většinu, která s podporou revoluce váhá.

Tahle situace nastala minulý týden v Egyptě a prezident Mubarak z ní těžil: odmítl rezignovat s vysvětlením, že musí zabránit stupňování chaosu, který ale sám předtím vyvolal. Obrovská energie uvolněná do podoby milionových demonstrací, jež probíhaly i o víkendu, se ale už dá těžko zastavit. Máme se z toho radovat? Odpověď není jednoduchá.

Minimálně nejisté

Při pohledu na debatu, která se kolem převratu v Egyptě rozproudila, se zdá, že Západ se rozdělil na dvě skupiny – na zastánce demokracie a zastánce stability. Takový pohled je však velmi nepřesný. Stabilita, jak jsme ji znali posledních třicet let, co trval Mubarakův režim, je definitivně u konce. Teď bude muset vzniknout nějaká nová. A i když bude vznikat v…