Dopisy

Filozofové na barikádách

Respekt 37/2011

Aby byla tvrzení článku, že členové frankfurtské školy viděli jedinou možnost v řízené ekonomice a vůbec je „nenapadlo, že by se kapitalismus mohl nějak korigovat“, platná, nemohla by je vyvracet žádná tvrzení jejích představitelů. Tito myslitelé se však na korekci kapitalismu podíleli nejen svými skutky, ale i slovy. Podívejme se třeba na klasiku citovaného psychoanalytika Ericha Fromma, i v češtině vydávanou knížku Umění milovat: „…i když zásada kapitalismu je neslučitelná se zásadou lásky, musíme uznat, že ,kapitalismus‘ je sám o sobě složitou a neustále se měnící strukturou, která připouští i značné množství nekonformity a osobní svobody jednání.“

Radikálnějšímu představiteli hnutí, Herbertu Marcusemu, se zajisté dá adresovat mnoho výtek; také to, že při své kritice Wittgensteina, Austina a dalších přehlédl či nepochopil osvobozující potenciál tzv. analytické filozofie. I Marcuse však lidi ve stávajícím řádu povzbuzuje především k rozchodu s jejich dosavadními potřebami (principu výkonu za každou cenu, přílišného konzumu, plýtvající a ničící produktivity, násilí a represe proti lidem odlišným), které lidskou osobnost zbytečně omezují, a vede je k novým, šťastnějším požadavkům: „Nové potřeby … se projevují zprvu jako negace potřeb a hodnot, které nesou dnešní systém panství. …

Tyto potřeby by byly negovány v životní, biologické potřebě míru, která, jak dobře víte, není životní potřebou většiny, v potřebě klidu, v potřebě být sám, se sebou samým nebo s druhým, vyvoleným člověkem, v potřebě krásna, v potřebě ,nezaslouženého‘ štěstí; to vše by tu bylo nejen jako individuální potřeby, nýbrž jako společenská produktivní síla, jako společenské potřeby, které začínají rozhodujícím způsobem působit při řízení a uplatňování výrobních sil. … Teprve v takto přetvořeném žitém světě se stanou možnými nové lidské poměry, nové vztahy mezi lidmi.“

Zdeněk Zacpal,
překladatel

DVOŘÁKOVA OSTUDA

RESPEKT 40/2011

Velmi nemile mě překvapil váš komentář k volbě ředitele ČT, v němž píšete, že „nemusíme cítit trapnost a stud za to, koho jsme si do tak důležité funkce zvolili“. Nuže zahledění do tzv. manažerských schopností je dnes nepochybně obecným a vše omlouvajícím rysem doby. Od vás bych ale přece jen čekal něco lepšího a především smysl pro kontext.

To vám opravdu zcela uniklo, že ten člověk ještě v září 1989 vstoupil do KSČ? Tedy v době, kdy některé jeho vrstevníky zalévaly policejní stříkačky, případně dostávali bití obuškem, zvolil si přímo protichůdnou a značně nechutnou cestu. Navíc o tom zřejmě i lhal. Stejně tak nelze pominout – už při pohledu na televizní program –, že TV Nova je institucí jednoznačně a soustavně kazící dobrý vkus lidí, se kterou by podle mě jen trochu slušný a estetických pravidel dbalý člověk nechtěl mít nic společného, natož jí ředitelovat. Čím lépe ji tedy někdo řídí, tím hůře pro obecný prospěch. To není moralizování, to je fakt. Opravdu bych nečekal, že toto přehlédnete, a svým přehlédnutím to i legitimovat. V době „civilizace obrazu“ by měl v čele veřejnoprávní televize stát člověk zcela jiného rozměru, sám o sobě „pozitivní obraz“ hodný následování a v žádném případě onen právě zvolený pán. Není-li vám za takovou volbu stydno a trapno, je mi stydno a trapno za Respekt.

Radim Seltenreich

ZAHOZENÁ ŠANCE

RESPEKT 40/2011

Díky za článek o Ivaně Königsmarkové. Jsem ráda, že se Respekt nezapojil do všeobecného honu na čarodějnice, ale přistoupil k věci poněkud kritičtěji.

Na poprasku kolem domácích porodů mě zaráží víc věcí, ale nejvíce ta, že představitelé oficiálního porodnického proudu necítí potřebu zamyslet se nad tím, proč vůbec některé ženy rodí doma, ač vědí, čemu budou v případě akutního převozu do porodnice nuceny čelit. Pokud už porodnické autority vyvíjejí nějakou úvahu v tomto směru, pak končí u klasického klišé, že doma rodícím ženám jde o pohodlí, případně o honbu za zážitky. Znám nemálo žen, které doma rodily, a mohu zodpovědně říci, že ani jedna neměla tak pofiderní motivaci. Dá se říct, že se pro porod doma rozhodly často po předchozí traumatické zkušenosti, a to především proto, aby nebyly nuceny podstupovat rutinní procedury, které znemožňují soustředění se na porod, brzdí jej a komplikují, aby v případě hladkého průběhu mohly samy rozhodovat o tom, za jak dlouho a v jaké poloze porodí, a zejména aby nebyly po porodu odděleny od svého dítěte. Možná by stálo za to konečně přemýšlet, jak tyto věci dopřát rodičkám v porodnicích, namísto řinčení zbraněmi proti domácím porodům.

Renata Píbilová

ČEZ BEZ UHLÍ

RESPEKT 40/11

Není pravda, že by z dokumentů Geofondu ČR mělo vyplývat, že ve „východním postupu“ dolu Libouš bylo k dispozici pouze 185 milionů tun uhlí. Naopak dokumenty Geofondu prokazují, že ve „východním postupu“ bylo k datu platnosti dokumentů 227,8 milionů tun zásob uhlí kategorie bilanční volné.

Udivuje mě, jak posudek osoby bez řádné kvalifikace může zbrzdit celospolečensky prospěšný projekt, který prokazatelně zlepšuje životní prostředí v našem kraji v bezprostředním okolí Prunéřova, zejména v obci Březno. Jak snadno mohou v naší realitě neodborné argumenty a špatné počty zbrzdit projekt, který přináší pracovní příležitosti a užitek lidem. Nepochopím, jak může „akcionář“ beztrestně poškozovat svými činy svoji vlastní firmu. Věříme, že jste se stali jen další obětí vehementně hlásané nepravdy.

Ing. Vladimír Budinský, ředitel strategie a komunikace Severočeské doly

O ISLÁMU SI JEŠTĚ PROMLUVÍME

RESPEKT 41/2011

V článku se uvádí, že mnozí lidé kroutí hlavou nad rozhodnutím vedení VŠE v Praze na poslední chvíli „zakázat“ diskusní akci na téma Nebezpečí islamizace v ČR a obávají se, že takový krok může znamenat porušení akademických svobod a nepatřičnou preventivní cenzuru.

V den, kdy jsem dostal do schránky zmíněné číslo Respektu, jsem se, ještě dříve, než jsem stihl článek přečíst, zúčastnil jako posluchač podobné akce v Hradci Králové. Její organizátoři, zřejmě poučeni námitkami VŠE, se sice pokusili o „vyváženější“ složení účastníků besedy, ale jediný odborně erudovaný „panelista“ PhDr. Tomáš Petráček, Ph.D., Th.D., vedoucí katedry kulturních a náboženských studií na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové, při vší snaze nemohl čelit ataku jak moderátora, tak zejména protagonisty celé akce pana Valentina Kusáka, předsedy občanského sdružení AntiMešita Hradec Králové. Oba tito pánové svými demagogickými a apriorně xenofobními monology věcnou a odbornou diskusi v podstatě vyloučili a při propagaci svého primitivního antiislamismu se nerozpakovali otřít se také o kompetenci našich předních orientalistů a o nezávislost příslušného akademického pracoviště. Pokud se student VŠE David Rektorys pokouší v dohledné době diskusi o islamizaci Evropy se stejnými aktivisty na akademické půdě uskutečnit, považuji za svou povinnost ho varovat: diskuse s nimi nebude, jak očekává, ostrá, ale na výsost tupá.

Ing. Jan Doskočil

Ptám se vedení VŠE: Proč jste studentům nedovolili, aby protiislámské xenofoby a demagogy roznesli na kopytech?! Kde jinde než na akademické půdě mohou svobodně a bez rizika zvolat „fuj, hanba!“? Na našich ulicích pokojné demonstranty spíš čeká facka nebo rána šutrem – ovšem za nestranného dohledu policie. Nebo se snad akademici domnívají, že dnešní studenti jsou zbabělí saláti, a ne jako ti o 20 let starší řízkové, co svrhli komunismus? Zlo se musíme naučit včas rozpoznat a také se mu účinně bránit – viz pozoruhodný rozhovor s P. Zimbardem.

Janušková