Zemřít na ledě je čest
Minulý týden se pod ledem ve Vltavě našlo tělo sedmdesátiletého muže. Nedaleko Vyšehradu se utopil Vladimír Žadkevič, něco jako bruslařský guru. Do Čech ze Skandinávie dovezl nordické brusle a celou filozofii dálkového bruslení po přírodním ledu. O něm a o bruslení jsme mluvili s Janem Stodolou, dalším propagátorem bruslařských výletů. Vede server brusleni.e-zpravy.cz s průběžným ledovým zpravodajstvím.
V čem byl Vladimír Žadkevič pro české bruslaře důležitý?
U něj jsem poprvé viděl dálkové nordické brusle, se kterými se jezdí na velké vzdálenosti a které teď používáme. Nandavají se přímo na pohorky nebo na běžkařské boty. Vladimír žil ve Švédsku, a tam se používají jiné brusle, ale je tam i jiný obsah slova bruslení. Bruslařské výlety jsou skupinová záležitost, je potřeba se společně rozhodovat a někdy i řešit komplikované situace. Lidi, kteří spolu bruslí, to stmelí a většinou se stanou dobrými přáteli. Je to něco jiného než jezdit na stadionu. Výlety po ledu poskytují také úplně jiný pohled na krajinu, je to trochu jako chodit po vodě. Hodně z toho jsme se naučili od Vladimíra.
Jak vypadá takový bruslařský výlet ve Švédsku?
Švédové bruslí úplně na všem. Mezi Uppsalou a Stockholmem je dlouhá soustava jezer a po nich vede takzvaná vikinská trasa, která se udržuje celou zimu. A tam potkáte na bruslích skupinky seniorů, rodiny, skauty s vybavením na táboření, matky s kočárky. Kromě jezer se jezdí také na moři. Při břehu jsou upravené trasy. Ale dá se zažít i dobrodružné bruslení daleko na moře, třicet čtyřicet kilometrů. Mořský led se vlní jako hladina. Jen je třeba jet se zkušeným vůdcem, protože dva kilometry od břehu už člověk nevidí pevninu a snadno by se mohl ztratit.
Jak jsou tamní bruslaři…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
