Společné dědictví
Koalici ODS a ČSSD v Praze umožnila ideologická minulost obou stran
Dvě nejvýznamnější strany polistopadové politiky se po komunálních volbách spojily ve třetině velkých měst. Byla to zpráva na první stranu novin, na čas i hlavní téma komentářů. Pro překvapivé spojenectví se zpravidla uvádějí dva důvody: 1) komunální politika se týká konkrétních problémů, na jejichž řešení se dohodnou i ideově protichůdné strany; 2) dohoda je účelová, nejde o ideje, nýbrž o osobní prospěch jednotlivých politiků.
Je tu ovšem také další důvod a možná i lepší vysvětlení. Obě strany nejsou tak ideově protilehlé, jak se může zdát.
Chybí-li účel
Rozdělení na levici a pravici vzniklo ve Francii během osvícenství. Vydělily se zde dva názorové proudy, jež postupem času zbytněly do podoby institucí. Parlament si rozdělily. Poslanec si tu může sednout napravo (= k pravici), nalevo (= k levici) nebo i doprostřed, ale někde sedět musí. Takto deklarativní rozparcelování zprvu uznávali jen poslanci levice. Pravicově orientovaní poslanci byli proti. Podle jejich představy zákonodárce v parlamentu nebyl zástupcem strany či parlamentní frakce, ale přímo soukromých nebo veřejných zájmů. Pravice byla tehdy konzervativní v jiném smyslu než dnes. Obhajovala starý svět, ve kterém měl každý své pevné místo, jež mohlo být parlamentem nanejvýš podpořeno.
Svět se ale měnil. Lidé nabývali dojmu, že ať už je to ve společnosti zařízeno jakkoli, je to zařízeno špatně. Společnost je…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu