Boj. Ale proti čemu?

Vláda Petra Nečase se dohodla, že schválí protikorupční strategii. Je to pochopitelně dobrá zpráva, stejně jako byly dobrými zprávami schválené protikorupční strategie předchozích vlád. Nejlepší materiál dodal v tomto směru kabinet Vladimíra Špidly. Na rozdíl od všech ostatních, tedy i od té současné Johnovy a Nečasovy, se pokusil analyzovat příčiny korupce a teprve potom vymýšlet instituty, které by mohly korupci zničit. Zjednodušeně řečeno, Špidlův kabinet razil heslo: Pokud se nepodaří zlomit vliv ekonomické lobby na politiku, nepodaří se vymýtit korupci. Špidlův materiál upozornil, že v Česku vznikají stovky různých soukromých poradenských firem, jež podepisují se státem neprůhledné smlouvy na neprokazatelné aktivity a stamiliony korun mizí neznámo kde. Upozornil také na neprůhlednost státních zakázek a systém, kterým se zakázky šijí na míru budoucím vítězům.

Radek John, ale ani následně další ministři či premiér v připomínkovém řízení s žádnou analýzou tuzemské korupce nepřicházejí. „To nás nenapadlo,“ odpověděl ministr vnitra před měsícem na otázku, zda jeho experti analyzovali, proti čemu vlastně chtějí bojovat.

To je chyba. Protože vláda, která popíše příčiny korupce, musí nutně přiznat, že jednou z hlavních příčin jsou především politici. Musí taky přiznat, jakými kanály mizí státní peníze do soukromých rukou nebo stranických pokladen. Musí rovněž přiznat, že vliv ekonomické lobby na politiky je obrovský. Rozhoduje o státní…