Strach a úplatky nad VV

Ještě před chvílí suverénně mluvil na veřejnosti, teď se za stolem nervózně chvěje. „Pod mými okny stává auto a někdo z něj pozoruje náš dům. V noci slyším, jak mi někdo strká klíče do zámku, pak zmizí. Chtějí mě zastrašit, protože vím, že někteří kolegové zřejmě nelegálně berou peníze, a já to odmítl.“ Jsme v jedné z restaurací na Malé Straně a naproti nám sedí významný politik Věcí veřejných (VV). Jindy sebevědomému členu nejmenší vládní strany se teď ale klepou ruce a očima nepřítomně těká po lidech okolo.

„Nesmíte mě v žádném případě citovat, ani kdekoli zmínit moje jméno,“ šeptá několikrát za sebou. Jeden z jeho spolupracovníků vybíhá hlídat dveře před restaurací, aby nevešel někdo nežádoucí a neviděl nás společně. „Už mě nějací divní lidé sledovali i v hospodě a pak za mnou šli po ulici,“ říká politik. „Bojím se, aby se mi něco nestalo.“

Zákulisní hráč

Strach, který náš společník popisuje, vyvolala v jeho mysli jedna konkrétní tvář: ministr dopravy a místopředseda Věcí veřejných Vít Bárta. Právě tohoto muže u části véčkařů už delší dobu předchází pověst člověka, který se pro dosažení mocenských cílů nebojí zastrašovat či korumpovat své protivníky – k čemuž, domnívají se někteří poslanci, může využívat i svoji dřívější bezpečnostní agenturu ABL. Jeho aktuální oznámení, že se na blížícím volebním sjezdu VV bude proti dosavadnímu předsedovi Radku Johnovi ucházet o vedení strany, pak tyhle vystrašené zvěsti ještě víc posílilo.

Přihlášení se Víta Bárty k zájmu o moc je v politice VV zcela nový moment. Fakticky tak totiž končí stav, kdy navenek partaj zastupoval politicky slabý Radek John, jehož televizní popularita donesla VV do Poslanecké sněmovny a následně k vládním křeslům, zatímco ale podle hlasů zevnitř VV i ze slov koaličních partnerů v čele s premiérem Petrem Nečasem o všem důležitém rozhodoval v zákulisí vždy Vít Bárta.

To, že nyní Bárta odkrytě usiluje o šéfování strany, je tak krok, který politologové i sami členové VV hodnotí jako šanci posunout stranu mezi standardně fungující politická uskupení, kde zásadní slovo a výhody i rizika s tím spojená drží průhledně v rukou její lídr. Zásadní otázka však je, co nakonec volbu nového šéfa VV rozhodne.

Jestli skutečně férový střet o program a budoucí směřování strany, jak se už veřejně nechali slyšet Bárta i John. Nebo, jak stále častěji probublává ze samotného nitra partaje, úplně jiné zbraně: úplatky, řízené skandalizace a sledování, kdy někteří poslanci VV dokonce mluví o „obavě z fyzických útoků“. Rozhodně přitom nejde jen o nějaké odtažité politikaření. Tvrdý mocenský zápas o předsednictví VV totiž může výrazně otřást a rozložit nejen samotnou nedávno zrozenou partaj, ale hlavně důvěryhodnost a stabilitu koaliční vlády.

Tvrdý úder

O poslanci a místopředsedovi VV Jaroslavu Škárkovi, který pevným stiskem ruky vítá novináře v recepci Poslanecké sněmovny, se určitě nedá říct, že by mu chyběla rozhodnost. Projevil ji už před časem, když si na svůj internetový blog poznamenal, že městskou dopravou by neměli jezdit „ukrajinští dělníci“ a „smradlaví spící bezdomovci“, a má jí dost po ruce na rozdíl od jeho v úvodu zmíněného kolegy i dnes.

Návštěvu vede do jednoho z podzemních bufetů Poslanecké sněmovny a v rohu nad hrnkem s kávou začíná hovor. „Žádné nahrávání, budu mluvit jen anonymně. Nikam nedávejte mé jméno, mohlo by mě to politicky zničit,“ klade si podmínky Škárka. Otevřeně se o své zkušenosti rozhovoří až poté, co před ním na stole leží jeden diktafon s vytaženými baterkami a vypnutý mobilní telefon. „Ano, od září dostávám měsíčně cash za loajalitu. Ta částka se blíží poslaneckému platu bez náhrad a znovu ji mám dostat právě dnes. Oficiálně to říct nemůžu, protože jak bych vysvětlil, že jsem to doteď bral,“ říká. Není to první řeč Respektu s poslancem Škárkou na toto téma.

Poprvé zmínil korupční peníze plynoucí k němu podle jeho slov od Víta Bárty o týden dřív v kuřárně Poslanecké sněmovny, což mu ale uniklo nechtěným podřeknutím se. Jaroslav Škárka tehdy o sobě v rozhovoru na téma „rozhádané situace ve Věcech veřejných“ tvrdil, že je „silně pravicovým politikem“ a „populistické“ – Bártou ordinované – „uhýbání véček směrem doleva“ mu nedělá dobře. A zmínil, že proto zvažuje, že odejde z klubu své strany a stane se nezávislým poslancem.

„Sice přijdu o ty peníze, ale…,“ vypadla z něj v zápalu hovoru poprvé zmínka o tom, že se nechává uplácet. A pak, tehdy ještě trochu váhavě, objasnil, že mu Bártovi lidé pravidelně vyplácí hotovost „navíc“ k jeho platu, ale že i přes tuto ztrátu chce VV opustit. „Mám to promyšlené, první informace o mém odchodu teď vyjde v Právu.“ O den později se skutečně v tomto deníku objevuje článek z anonymních zdrojů, že Škárka míní zběhnout z Věcí veřejných – a Škárka to vzápětí veřejně popírá.

Dnes v restauraci sněmovny poslanec znovu opakuje, že jeho odchod se „blíží“, a vzápětí přidává další detaily korupční dohody s Vítem Bártou – že mu peníze nosí v obálce poslanci Michal Babák a Radim Vysloužil.

V necelé hodině pak Škárka vykresluje obraz Věcí veřejných coby strany, kterou nedrží pohromadě střet idejí, ale strach z diktátorského šéfa, a těm, kdo ho šíří, pak ustrašenost ostatních umožňuje stoupat v politice výš. Škárka má na mysli především Víta Bártu, který prý chce o všem důležitém rozhodovat sám a jakoukoli oponenturu vnímá jako vyjádření nedůvěry ke svým schopnostem. Ať už jde o podobu reforem nebo vůbec nastolování stranických témat a toho, kdo a jak se k nim bude za VV vyjadřovat.

Vím o tom

Podle Škárky je Bártovým cílem postupně upevnit a formalizovat ve VV svoji moc tak, aby partaj do budoucna sloužila jako jemu oddaná základna umožňující mu dosáhnout hlavního politického cíle – premiérství a později možná i prezidentství, o níž Bárta uvnitř strany mluví (i podle dalších svědectví) jako o vrcholu své politické kariéry. Že mu tuto dlouhodobou misi nikdo nezkomplikuje, například zpochybňováním jeho politiky, si má Bárta údajně jistit právě výše zmíněnými penězi.

I během druhého rozhovoru v téměř prázdné restauraci Škárkovi opakovaně volají na mobil kolegové z jiných médií a Škárka ostříleně a žoviálně rozděluje do telefonu, která jím pronášená vyjádření jsou na jméno a která „mimo záznam“. Je znát, že se v mediálním světě naučil pohybovat suverénně a s jistotou, že jej novináři vděční za informace zevnitř strany „nepropálí“ – proto nejspíš tak otevřeně hovoří i se svou dnešní návštěvou.

Politik tvrdí, že stejně jako s ním bylo o penězích jednáno i s některými dalšími poslanci včetně Radka Johna. To nejzávažnější má ale teprve zaznít. V závěru hovoru Škárka vyjeví, že ze strany Víta Bárty nejde v jeho případě jen o preventivní nákup nekritické loajality, ale i o peníze za „mlčení“ o podezřelých praktikách ve financování VV.

Coby statutární zástupce VV totiž Škárka podepisoval veškeré dokumenty týkající se chodu strany a má prý detailní přehled i o jejím financování. „Někteří sponzoři nejsou skutečnými sponzory a já o tom vím,“ prohlašuje. Kdo by na sebe převzal takové riziko a proč by to dělal, už ale Škárka neupřesňuje. Všechny dokumenty má však prý pečlivě uschovány, a proto se také ničeho a nikoho nebojí, jak říká. „Na mě nikdo nemůže, vím toho moc,“ tvrdí Škárka.

Respekt si hovory s ním nahrál a pro jejich závažnost se rozhodl obsah zveřejnit (politika o tom dopředu informoval). Škárkova hra totiž může mít velký dopad na veřejnou scénu, a to v obou svých možných variantách. Ať už si politik vymýšlí, či sleduje nějaké své politické cíle na základě pravdivé skutečnosti.

Brzda střídá plyn

Důvodů k tvrdému ataku na Bártu má Škárka hned několik. Byl to totiž právě bývalý šéf VV Škárka, kterého Bártova role ve vládě upozadila a v médiích dnes coby poslanec není skoro slyšet, což podle kolegů dost těžko nese. Vedle toho navíc vůči Bártovi neprosadil na nedávné ideové konferenci strany ani svůj politický koncept VV, kdy na rozdíl od něj požadoval, aby strana nevycházela různými návrhy vstříc levicovým voličům, kteří jsou v jeho očích „flákači a lemplové“.

Problém je i v tom, že Škárka své odhalení sice šíří, ale nechce za něj ručit svým jménem. Je to výhodný postup: výrazně poškodí protivníka, aniž by bylo nutné cokoli dokazovat a riskovat. „Zatím zůstávám v anonymitě, protože se snažím uvnitř strany získat podporu, aby víc lidí jako já našlo odvahu říct autoritativnímu stylu pana Bárty ne. Cíl je, abychom například společně dosáhli, že s námi bude probírat vládní program,“ vysvětluje poslanec Škárka a doplňuje:

„Je třeba zatáhnout za brzdu. Tím, že se o tom začíná mluvit a psát i v médiích, roste šance, že to zatažení bude úspěšné. Nejde mi o to svrhnout pana Bártu a nechci ho nahradit, jen ho chci přimět k tomu, abychom společně tu politiku začali dělat jinak a lépe. Až když se to nepodaří, odejdu s kolegy z klubu.“ I přes výše zmíněná ale nad výpovědí poslance Škárky nelze jen tak mávnout rukou. Prominent VV totiž v souvislosti s úplatkářskými praktikami mluví hodně o sobě a není jasné, proč by si vlastně vymýšlel zkazky o své vlastní zkorumpovanosti. Jak tedy situaci rozumí sami ti, kteří by měli mít největší důvod a motivaci udělat si ve věci jasno – další členové VV, a především Vít Bárta?

Co je a není výmysl

Před známým motorestem Devět křížů na dálnici D1 brzdí tmavá limuzína. „Vím o všem, situace je vážná, pojďte dál,“ zve nás dovnitř automobilu ministr dopravy Bárta právě mířící domů ze služební cesty v Hodoníně. Po celou dobu interview nejsou na jeho tváři znát žádné emoce a ministr si celý rozhovor sám zaznamenává na diktafon. „Peníze nikomu nedávám, ani přes prostředníky,“ odpovídá na otázku, zda Škárku a další poslance uplácí. „Musím říct, že je to pro mě naprosto šokující.“

Slova každopádně padla, jaké má protiargumenty, že nemohou být pravdivá? „Pro mě je to opravdu nepředstavitelná věc a nejdřív o tom s panem Škárkou chci mluvit. Což se mi vzhledem k jeho současné zahraniční cestě zatím nepodařilo. Nemá to logiku, je to na hlavu postavené,“ říká Vít Bárta s tím, že poslanec Škárka buď musel zešílet, nebo je prý pod nějakým vnějším tlakem, který si on sám neumí vysvětlit.

O úplatkářském systému uvnitř VV ale nemluví jen on, zmiňuje jej více lidí (například poslankyně VV Dagmar Navrátilová Respektu potvrdila, že slyšela, že někdo z véčkařů „dostal nabídku úplatku“), což posiluje podezření, že by nemuselo jít o výmysl. „Je to naprostý nesmysl,“ trvá na svém Bárta. „Toto je věc, která je nesmírně zásadní a vážná. Ale znovu zdůrazňuji, je to pro mě šok a je to neuvěřitelné.“

Podobně reaguje i ministr vnitra Radek John, další muž, který má být podle Škárky na výplatní pásce. „To je úplně absurdní. Nikdy jsem od Bárty ani nikoho jiného nic nevzal,“ tvrdí John. „Ten, kdo to říká, se chce asi politicky mstít, i když vůbec nechápu proč a za co.“ A stejná slova padají i od poslanců, kteří mají peníze předávat. „V životě jsme mu žádné peníze nedávali ani nikomu jinému. Asi chce stranu z nějakého důvodu diskreditovat. Nevím, proč to dělá, ale úplně se mi z toho motá hlava,“ říká viditelně nervózní poslanec Michal Babák a očima se při tom dívá do země. Stejně zaskočená je i místopředsedkyně VV Karolína Peake.

Pod tlakem

Vzhledem ke zcela protichůdným výrokům je v podstatě nemožné dostat se v pochopení věci pro tuto chvíli dál. Ne však pro policii, která je nyní na tahu. Ta totiž dnes jako jediná může vnést do případu světlo. Možností, kudy pátrat, má řadu. Jestli Jaroslav Škárka peníze opravdu dostává, měl by je přiznávat v majetkovém přehledu poslance a zaplatit z nich daň. V případě, že to neudělal, může být vyšetřován za daňový únik nebo ze spoluúčasti na praní špinavých peněz. Stejně tak jako Vít Bárta. Právě pod tlakem detektivů mohou jednotliví aktéři začít více mluvit.

Policisté dnes ústy svého mluvčího Romana Skřepka tvrdí, že se věcí budou určitě zabývat a jejich práci prý nijak neovlivní ani fakt, že jedním z podezřelých by mohl být i jejich nejvyšší šéf – ministr vnitra John. A jasno si chtějí udělat i sami véčkaři. Šéfka jejich poslanců Kristýna Kočí na tento týden svolala mimořádnou schůzku sněmovního klubu, jejímž jediným tématem má být právě aktuální dění ve VV.