Prezidentův rok

Nebyla to náhoda, že znesvářená vládní koalice se pár dní před Vánocemi vydala na Hrad, aby ji prezident dal opět dohromady. Schůzka byla důkazem, že Václav Klaus prožívá další ze svých politických vrcholů. Posilování jeho politické moci trvá už delší dobu a kořeny tohoto procesu lze hledat ve vzniku současné vlády a ve stavu české politiky obecně.

V čem konkrétně se projevuje prezidentův rostoucí mocenský vliv? Úkoluje ministry, částečně řídí evropskou a zahraniční politiku vlády, předvolává si policejního prezidenta, kritizuje vládu za rozhodnutí, která nejsou v souladu s jeho světonázorem, stále silněji komentuje společnou evropskou měnu. Daří se mu vytvářet dojem, že současnost dává za pravdu jeho vizionářské kritice světových trendů (vývoj v eurozóně nebo přestřelená podpora elektřiny ze slunce), daří se mu ale vytvářet také dojem, že čeští politici plní jeho přání (velká koalice na pražské radnici). Když se zdálo, že skandál jeho chráněnce Pavla Drobila by mohl oslabit i jeho samotného, obrátil to celé bravurně ve svůj prospěch a z vládní krize vychází jako její řešitel.

Z čeho pochází Klausova nová síla? Ze slabosti politických elit. Pokus ODS pod vedením Mirka Topolánka emancipovat stranu od Klause vypadá s odstupem času jako pouhá epizoda. Petr Nečas vede stranu zpátky ke Klausovi a významní činitelé ODS věrní Klausovi obsadili silné pozice: ve vládě je to nejen samotný premiér Nečas a šéf jeho poradců Martin Říman, ale i ministr průmyslu Martin…