Český přechod
Před dvaceti lety začala unikátní pouť české ekonomiky od komunismu ke kapitalismu
Svého času se v Česku vážně mluvilo o tom, jestli by náhodou Václav Klaus neměl dostat Nobelovu cenu za ekonomii. Dnes jsme o dvacet let dál, a pomineme-li úzký okruh Klausových obdivovatelů, pak zřejmě nebude moc takových, kteří by Nobelovu výboru tuto promarněnou šanci zvěčnit laureáta z východní Evropy vyčítali.
Názor na český přechod od stoprocentně centrálně řízené ekonomiky k trhu se od té doby značně rozrůznil a rozhodně má daleko k nekritickému obdivu. Češi nemají svůj jednoznačně pozitivní příběh typu německého hospodářského zázraku. A to hlavně proto, že se na něm nikdy nesnažili shodnout. Transformace jako taková by si však více glorifikace zasloužila.


Proti riziku
Hlavní zásluhu na tom samozřejmě má Václav Klaus, který byl tehdy skutečně pozoruhodnou figurou, vymykající se východoevropským poměrům. Ekonomický vědátor z panelákového sídliště Prosek, pedant a za komunismu opatrný plavec proti proudu nevynikal po revoluci geniálními nápady či myšlenkami (ani kuponová privatizace nebyl jeho nápad, proto za ni mohl těžko onu Nobelovu cenu dostat). Vynikal ale energií a politickým talentem, který kombinoval se suverénností v disciplíně, jíž tehdy nikdo nerozuměl, a možná právě proto vzbuzovala všeobecnou úctu – tedy v ekonomii.
Klaus podstatně dříve než jeho rivalové pochopil, jaký má ekonomická transformace politický náboj. Zatímco jeho konkurenti z Občanského fóra (Pithart, Dienst-bier a další)…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu