Výraznější změny v Rusku nevidím

Napsal jste, že k vydání knihy Nová studená válka vás vedl „pocit rostoucího ohrožení ze strany Ruska“. Popsal byste ten pocit konkrétněji? Vzpomenete si, které události před rokem 2008, kdy vaše kniha vyšla, to konkrétně byly?

Určitě to byla vražda bývalého ruského agenta a britského občana Alexandra Litviněnka v Londýně, stejně jako vražda známé ruské investigativní novinářky Anny Politkovské v Moskvě. Začalo být jasné, že novému ruskému režimu nejde jen o korupci a krádeže, ale že se neštítí i zabíjet. Dalším kritickým bodem byl přestup Gerharda Schrödera z funkce německého kancléře do vedoucí pozice ruského projektu plynovodu Nord Stream, placeného Gazpromem. Pokud může bývalý německý kancléř ihned po odchodu z funkce vzít pozici placenou ruským státem, je něco rozhodně špatně.

Podobně nepříjemný pocit jsem měl z dění v Gruzii, z tamních ruských provokací a snahy Kremlu vyprovokovat gruzínského prezidenta Saakašviliho a zatáhnout ho do jakékoli agresivní konfrontace. To se nakonec bohužel podařilo. Vzpomínám si i na londýnskou emisi akcií ruské olejářské společnosti Rosněfť, která de facto znárodnila Jukos uvězněného podnikatele Michaila Chodorkovského. Osm miliard amerických dolarů zahraničních investorů násilně odebraných Chodorkovskému a darovaných přátelům Vladimira Putina. A do toho západní investoři vesele a bez skrupulí kupující tyto nové akcie. To byl skutečně nepříjemný…