Na sklonku srpna americká filmová akademie oznámila, že by chtěla jednoho z čestných Oscarů předat Jeanu-Lucovi Godardovi. Posléze ale jeden z jejích členů připustil, že francouzského režiséra nemohou už týden sehnat. Zkusili jsme telefon, fax, e-maily přátelům, dokonce doporučený dopis, ale nedočkali jsme se žádné reakce, stěžoval si onen dobrý nejmenovaný zdroj.
Světová blogosféra si ten malý příběh jaksepatří vychutnala. Připomínala Godardovy radikální politické názory i to, že celý život stojí v opozici proti studiovému systému Hollywoodu. A některé ohlasy si poťouchle libovaly, že mlčení je přesně ta reakce, která se od devětasedmdesátiletého tvůrce dala čekat. Vždyť to byl přece on, kdo svůj poslední film s názvem Socialismus zakončil nápisem přes celé plátno sdělujícím „no comment“. A když zmatení novináři chtěli po premiéře v Cannes konfrontovat tvůrce se svými otázkami, na tiskovou konferenci se vůbec nedostavil.
Kauza romantického odmlčení výstředního umělce má prozaické vyústění. Nejdříve jej dva australští novináři přepadli před jeho domem ve švýcarské vesnici kousek od Ženevy a získali vágní vyjádření od jeho ženy Anne-
-Marie Mievilleové. A o pár dnů později došla na adresu akademie ručně psaná odpověď ve francouzštině. Stál v ní neurčitý příslib účasti na listopadovém ceremoniálu.
Godard není jediný autor, který šetří publicitou. Vezměme si Jana Švankmajera. Ten také hájí…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
