Škoda vyhodit

Když se někde otevírá obchod, jeho majitel si obyčejně přeje, aby zde lidé utráceli co nejvíc. Těžko si představit, že existují obchody přesvědčující naopak své zákazníky, aby pokud možno neutráceli vůbec nic. Ale je to tak. Německé „obchody s dary“ tvoří síť míst, kde se dá získat zboží zcela bez peněz a jen na základě zcela volné směny. Poznala jsem dva z nich.

Odpoledne jsem doma vyřadila hračky a přinesla je sem, do malého, second hand připomínajícího krámu v drážďanském Novém Městě. Hned za dveřmi se mě ujímá holčička s motýlími křídly na zádech: ukazuje mi, kam patří dětské knížky, a pomůže mi dát je do té správné police vedle hraček. Hned si z nich také jednu vezme a jde ji prostudovat ke stolu pod velkým oknem. Její matka Nicol, útlá žena s hnědýma očima, otevírá obchůdek s těžko přeložitelným jménem Umsonstladen (něco jako Obchod s dary) zhruba jednou za týden. Práce kroužku dobrovolných správců tohoto obchodu se účastní už téměř rok. I jí tento projekt pomohl: Nicol tady našla skoro celé vybavení domácnosti a to – jak spokojeně dodává – jí umožnilo přikoupit si jinde tu a tam nějakou neobvyklejší a dražší věc.

Po mně přichází holohlavý muž s igelitkou v ruce. Nabízí staré romány – jenže jsou psány švabachem a Nicol je odmítá. Nikdo by je nechtěl a pracovníci obchodu by je po čase museli vyhodit. To je jeden z úkolů správce: dávat pozor, aby se…