Paranormál

„Představ si. Psali, že za pár tejdnů bude Mars na obloze velkej jak měsíc,“ vyděsil mě kamarád při víkendovém posezení na Bábě. Branický král právě odcházel z lokálu.

Moje duše se ocitla ve zmatku. Připadal jsem si najednou slabý a smutný.

Rozhodl jsem se tedy projít zpět tou branou nevědomí a podívat se znovu na své zážitky s paranormálními jevy.

Jako dítě jsem pravidelně nedosáhl toho, čeho jsem chtěl dosáhnout. Začal jsem tedy nechtít nic. V té době jsem ovšem netušil, že se dotýkám hranic paranormálna, spíš jsem měl dojem, že je to nějaká schválnost osudu.

Někdy to fungovalo a někdy ne.

Jako jinoch jsem jednou spadnul z mostu na břeh řeky a vyrazil si umělý zuby. Když jsem se tam druhý den vrátil, našel jsem je. Přišlo mi to jako zázrak a to byl zřejmě ten okamžik osvícení. Bylo to, jako když klepete na nebeskou bránu a najednou slyšíte plíživé kroky toho, kdo vám jde otevřít.

Ten pravý paranormální stres ovšem přišel po dvacítce. Kamarád z Kanady mi řekl, že moje astrologické znamení není lev, jak jsem si, narozen 22. 8., celý svůj český paranormální život myslel, ale naopak panna. Otřáslo to celou mojí duševní stabilitou. Jsem snad panna? Taková tragédie.

Všechny horoskopy, podle nichž jsem se řídil, jsou tedy neplatné?!

Hledal jsem spasení v literatuře. Do ruky se mi bohužel dostala kniha šéfa programu…