Čecháček

Elegantním proskleným výtahem je vidět všude okolo, vznáší se do třetího patra hotelu Comsa úplně neslyšně. Říkám si, že jestli se někde u nás mají spisovatelé jako v bavlnce, je to tady. V Brně na festivalu Měsíc autorského čtení. Posluchačů chodí víc, než je zvykem, a přestože se nepovažuji za egomaniaka a návštěvnost čtení o kvalitě knihy nutně nesvědčí, vystupovat v natřískaném sále je příjemnější než před deseti prázdnými židlemi, jak se tu a tam stává v pobočkách malých knihoven, kde dva nebo tři klimbající bývají občas tím jediným obecenstvem. Organizátoři se v takových případech většinou dušují, že tak nízká účast je čímsi zcela nebývalým, a já si říkám, a máš to. Na kulturu se tu chodí, to jen na Hůlovou ne. Slušně poděkuji za pozvání a kodrcám se sklesle domů. Jenže v Brně je to jiná a není to letos poprvé, stejnou zkušenost mám i z loňska. Plný sál a k tomu přepychový hotel (to samé i druhý den v Ostravě).

Na pokoji slastně přepínáme kanály televize, kterou doma nemáme, a když manžel zjistil, že vana na pokoji má vířivku, radostně v ní tráví celý večer. Rychlost a ochotu hotelového personálu jsme si vyzkoušeli také. To když si synek přivřel ručku v tom pohádkovém výtahu, s kostkami ledu ve sněhobílém kapesníku tu byli cobydup.

Až si ráno cestou na hotelovou snídani říkám, jestli toho dobrého tu není příliš a zda si tenhle blahobyt vůbec zasloužím. S manželem se shodujeme,…