Po přečtení a vypití spalte

V kabině vládne radost: pro dnešek poslední štace! Posádka oranžového náklaďáku brázdí od půl šesté vesnice po okolí Lovosic a vyprazdňuje kontejnery s plasty. Teď končí šichta, vzadu to zapraská, jak ocelový píst stlačuje náklad, a renault s blikajícími světly po stranách otáčí zpátky na základnu. „Lidi už si zvykli třídit,“ říká šofér, zatímco se kolem míhá sněhem pocukrovaná krajina. „To už musí být, aby člověk narazil na kontejner se svinstvem, co tam nepatří. Většinou to dělají chalupáři.“

Ano, je to známá věc – Česko je evropský premiant v třídění a recyklaci plastů. Teď se však zdejší úspěšný a výnosný systém zadrhl. Hospodářská krize ztlumila zájem o vytříděné odpady a ty se hromadí ve skladech sběrných firem. Zatím nikdo nepanikaří a nevolá po tom, aby se přetékající žluté, modré nebo zelené popelnice začaly vyvážet na skládky. Řetěz je ale přetržen. A otázka „kam s nimi?“ je stále naléhavější.

Kam zmizely čínské lodě

Když oranžový náklaďák vklouzne za závoru lovosické třídírny, řidič míří rovnou na obří váhu. „Tady se přesně dozvíme, kolik přivezli,“ přebírá si návštěvu šéf zdejší třídírny spadající pod firmu .A.S.A. Michal Pudil.„Posádka má svoji trasu, píše záznamy, jak byly které kontejnery plné, kolik v nich bylo nežádoucích příměsí, potom víme přesně, jak kdo třídí a kolik máme účtovat.“ Kukavůz si od váhy nacouvá k blízké hale a tam vysype na beton svůj různobarevný plastový náklad. Vysokozdvižný vozík pak hromadu nahrne k šikmému pásu, kolečka začnou zpívat skřípavou melodii a vedou pás nahoru, kde šestice lidí odpad dál třídí – každý ze směsky vytahuje „svůj“ druh: jeden PET lahve, další duté obaly od aviváží a šamponů, třetí polystyreny – a hází je do klecí. Nic moc povznášejícího, lidem zimou drkotají zuby, ale jsme v kraji, kde je o práci nouze. Vytříděný odpad pak putuje do automatického lisu, ten třeba „petky“ zvláštními trny proděraví a vyrobí úhledný balík. Donedávna byl o ně velký zájem: něco si odvezli obchodníci, něco nedaleká neratovická firma, která z nich dělala jakési polotovary PET lahví (maličké lahvičky, které si pak každá výrobna nápojů vyfoukávala do vlastního tvaru). Pokud se část hodně špinavých odpadů nedala použít na recyklaci, přidávala je blízká cementárna do pece k uhlí.

Krize ztlumila zájem o vytříděné odpady a ty se teď hromadí ve skladech.Druhotné suroviny se celosvětově staly hitem posledních let a rozjel se s nimi báječný byznys. Jeho pomocí se řešilo několik problémů najednou. Hromadící se odpadky nebylo nutné vozit na skládky, kde by se rozkládaly další stovky let, ale znovu se z nich vyrobily celkem užitečné věci – z plastu fleecové bundy, zatravňovací mřížky, lavičky nebo protihlukové stěny, z papíru toaletní papír, kartony, šanony atd. Stálo to samozřejmě hodně peněz na pořízení technologií a energie, ale pořád se to vyplatilo. Na druhé misce vah totiž neležely jenom poplatky za skládky nebo spalovny, ale tenčící se přírodní zdroje, které je nutné draze těžit, převážet a zpracovávat.

Výhody předělaných odpadků se projevily zvlášť v době, kdy ceny ropy a dalších zdrojů vyletěly nahoru. V posledních letech ještě popohnali poptávku po vytříděném materiálu Číňané. Jejich lodě přijížděly do evropských a amerických přístavů plné zboží a nazpátek si odvážely tisíce tun odpadů. Za kilogram „zlatých nugget“, tedy nejlépe zpracovatelných PET lahví, se platilo až pět korun. Vydělávaly na tom obce, svozové firmy i překupníci, kteří posílali čínským zájemcům do Hamburku celé šňůry kamionů. A domácí zpracovatelské fabriky se musely prát s konkurencí, která je přeplácela.

S počátkem finanční krize se ale začala situace obracet. Jak šla dolů poptávka po zboží, přestala Čína prahnout po surovinách a rázem byl odpadu v Evropě přebytek. Britové a Irové, kteří sami nemají prakticky žádné zpracovatelské kapacity, vyvezli svoje odpady do Evropy a srazili ceny. Do toho šla dolů cena ropy a dalších primárních surovin, takže firmy si raději koupí primární surovinu než dražší recyklát. A aby toho nebylo málo, začátkem roku pravidelně odstavují provoz papírny kvůli celozávodním dovoleným, a teprve teď se začínají znovu rozjíždět.

Žádnou tragédii, prosím

Na rozlehlém dvoře firmy .A.S.A. se pod vzdálenou siluetou zasněženého vrchu Radobýl táhnou hradby pestrobarevných plastových balíků nebo hnědých papírových kostek. „Jindy je tady prázdno, teď to nikdo nechce, čekáme na lepší ceny,“ říká šéf obchodu pro západní Čechy Ivo Miček.„Tyhle barevné sáčky a tašky se skoro nedají udat. Když se o ně předminulý týden přihlásil jeden zájemce, dali jsme mu je za nulu. Prodělali jsme, ale aspoň jsme se části z nich zbavili.“ Podobné potíže postihly prakticky všechny firmy v branži. Třeba sběrny papíru už nevykupují, přijmou surovinu, jen pokud si člověk sám připlatí.

Zisky z prodeje spadly. Kdo odvoz tříděného odpadu zaplatí?Teoreticky by mohli majitelům třídíren odlehčit domácí zpracovatelé, kterým odpadla čínská konkurence a mohli by dostat materiál skoro zadarmo. Jenže ho je všude dost a zpracovatelé ani tolik suroviny nepotřebují, neboť jejich výrobky (stejně jako všechny ostatní produkty postižené krizí) se přestávají prodávat. „Poptávka nám klesla asi o 30 %, nekupujeme surovinu vůbec, máme dost zásob,“ říká Radomír Konečný z Brněnských papíren, a že je to obecná situace na trhu, potvrdilo Respektu pět dalších zpracovatelských firem.

Shrňme to: na jedné straně lidé dál svůj vytříděný odpad dávají do kontejnerů a firmy ho svážejí do třídících hal, ale tady je kruh náhle přetržen a dál nepokračuje. Vznikají dva základní problémy. Kdo za odvoz a skladování zaplatí, když prodejní zisky byly důležitou složkou financování celého systému? A zadruhé, kam s hromadícími se kupami lisovaných obalů?

Všechno zatím fungovalo tak, že na odvoz a zpracování tříděného odpadu přispívaly přes státem akreditovanou firmu EKO-KOM společnosti, které uvádějí na trh obaly. Další zdroj živící systém byly peníze z prodeje suroviny. Obce tak odvoz roztříděných odpadků nic nestál, naopak na něm v tučných letech vydělávaly. To se teď mění. Potíže s hromaděním recyklátu dopadly na hlavu svozových firem a ty teď chtějí po obcích, aby jim alespoň část nákladů uhradily. I když se to obcím nelíbí, pomalu se s nějakým příplatkem smiřují. Jak říká Jan Martinec, starosta Ždírce nad Doubravou, jedné z nejlépe třídících obcí v republice (skončila na druhém místě v soutěži vyhlašované firmou EKO-KOM): „Pro naši kasu to bude znamenat zátěž. Ale nebude to tragédie, nečekáme nějaké stotisícové částky.“

Hrozbu velkých nároků na obecní pokladny by měla odvrátit i dohoda výrobců obalů a firmy EKO-KOM o zvýšení příspěvku obcím o 15 %. Producenti musejí podle zákona o odpadech zajistit určité množství recyklace. Kdyby se nepokračovalo v třídění, nesplnili by zákonné limity a museli by platit pokuty. Obce sice nemají povinnost odpad separovat, ale prakticky pro ně neexistuje alternativa. Tříděný odpad se nedá spálit, protože v republice jsou tři komunální spalovny a všechny jedou na plné obrátky. Odvoz separovaného odpadu zase zakazuje zákon o odpadech.

Poslední v řadě

Kam ale přebytečný recyklát momentálně vyvážet? Obce zatím vyčkávají, jestli se situace neobrátí. Nejvíc může bolet čekání na odběratele papíru, protože surovina vlhne, plesniví a rychle se znehodnocuje. Plast může stát na povětří i několik let, pokud jím nebudou sběrny úplně zavalené. Obce a svozové společnosti doufají, že papírny po zahájení provozu surovinu odeberou. Světlo na konci tunelu vidí i některé firmy zpracující plastové odpady. „Cena primárních surovin se mírně zvedá a dá se předpokládat, že brzo bude na úrovni recyklátů,“ odhaduje Libor Pavlas z firmy Jelínek Trading. „Odběratelé, kteří se ještě loni nechtěli bavit o recyklátech, jsou teď ochotní je zkoušet. Kdyby vzrostla cena ropy, mohly by být tyhle firmy ve výhodě vůči ostatním.“

Ministerstvo životního prostředí nechtělo čekat na neviditelnou ruku trhu a přišlo s nápady, jak celý řetězec odpadového byznysu probudit státními pobídkami. Mnohé návrhy se podobají dnes nabízeným lékům na krizi vůbec. Úřad chce ulevit recyklačním firmám tím, že sníží daň z jejich zisku a povolí rychlejší odpisy. Na evropské úrovni pak předsedající Češi přicházejí s návrhem snížit DPH u recyklovaných výrobků. Relativně slušný dopad by mohl mít pokus podnítit poptávku.

„Navrhujeme, aby byl při státních zakázkách podmínkou výběrového řízení určitý podíl využití výrobků z recyklované suroviny,“ říká šéf poradců ministra Daniel Vondrouš.„Dejme tomu, že stavitel dálnice nebo železničního koridoru by musel použít 20–50 % protihlukových bariér ze směsného plastu.“ Zatím takovou možnost sice firmy měly, ale nevyužívaly ji. Kdyby se takové opatření podařilo prosadit do usnesení vlády, mohly by recyklační firmy těžit ze státních zakázek a začít brát surovinu ze sběrných dvorů.

Podobné opatření chystá ministerstvo i pro využití papíru. Na státních úřadech by se prý měl více používat recyklovaný papír. Otázka je, jestli na návrhy ministerstva životního prostředí přistoupí i další rezorty – každý se totiž těší na to, že protikrizové peníze přistanou hlavně v jeho rozpočtu. Něco mohou udělat lidé spolu s obcemi sami. Totiž, že budou třídit ještě víc než dnes. To znamená například každé domácnosti rozdat různobarevné pytle, do kterých rodina bude sbírat specifické druhy odpadů, a když je naplní, nechá je před domem pro svozové firmy. Takový systém zavedli například v Novém Boru. Lidé získali slevu až několik set korun, protože obci klesají náklady na skládkování. Čím je surovina jednolitější a čistší, tím o ni mají recyklační podniky větší zájem, protože je technologicky i finančně snazší ji zpracovat.

Jiné – dlouhodobější – řešení navrhl Svaz měst a obcí ČR. Podobným krizovým situacím, jako je ta letošní, by se podle svazu dalo zabránit, kdyby měl recyklační řetězec dvoje vyústění. Kromě využití odpadů jako materiálu by prý bylo také výhodné je přeměňovat na energii. Jinými slovy pálit je a vyrábět z nich teplo a elektřinu. „Je to běžný způsob využití odpadů používaný například ve Francii,“ říká Pavel Drahovzal ze svazu. V Česku zatím žádné takové zařízení není a stavba by trvala asi šest let. Vedení svazu plánuje, že by jich 5–6 vybudovali v krajských městech, ale chtějí pro to několik miliard ze Státního fondu životního prostředí (třeba jen na ostravskou spalovnu žádají téměř dvě miliardy). A tady naráží na nesouhlas ministerstva. „Spalování recyklovaného odpadu je nejdražší formou zpracování,“ soudí Daniel Vondrouš.„My proti němu v principu nejsme, ale je to až další krok, nejdřív chceme dotáhnout energeticky výhodnější systém třídění.“ Úřad má z evropských fondů na kontě 10 miliard, které chce přednostně poslat obcím na podporu pytlového systému nebo dotřiďovacích linek. „Kdyby teď prostředky zahučely do spaloven, nezbylo by na to ostatní.“

(On-line rozhovor se Zbyňkem Kozlem, generálním ředitelem společnosti Eko-Kom, a.s. - 4.3. od 13:00.)

(On-line rozhovor s Ivem Kropáčkem, odborníkem na odpadové hospodářství, z Hnutí DUHA - 25.2. od 11:00.)