Mé číslo je mou součástí

„Někdy mám pocit, že pořád cítím pach popela z krematorií,“ říká publiku starší důstojná žena s ostře řezanými rysy a vytetovaným číslem na předloktí. Rakouská Romka známá pod jménem Ceija Stojka, kterou v deseti letech s rodinou zavlekli do Osvětimi, přijela do Prahy pokřtít český překlad své vzpomínkové knihy Žijeme ve skrytu. A zatímco se na stránkách novin debatuje o biskupovi a popírači holocaustu Richardovi Williamsonovi, pro Ceiju od oněch událostí neuplynul ani den

Svět už možná neexistuje

„Mé číslo je mojí součástí, tak jako moji rodiče a sourozenci a všichni ti mrtví z Bergen-Belsenu,“ odpovídá na otázku, zda pro ni odhalování tetování na veřejnosti není něco výsostně osobního. Ceija Stojka je ostřílená harcovnice debat s pamětníky holocaustu na rakouských školách a je přesvědčená, že mají větší význam než několik jejích knih a stovky obrazů. Na výtvarnou dráhu se dala záhy po rakouském vydání knihy v roce 1988 a během let si vytvořila působivý expresivní styl v duchu art brut, kterým se proslavila. Úspěch obyčejné ženy s několika vychozenými třídami základní školy je mocnou výpovědí o síle a životním optimismu pod příkrovem největší tragédie 20. století.

Narodila se v roce 1933 do rodiny lovárských obchodníků s koňmi. „Zadní kolo se rozbilo!“ oznámila prý…