Cesta do neznáma

To cestování je pěkná otrava. Tato věta určitě běžela hlavami spolku ministrů práce z celé Evropy, když se koncem ledna trmáceli z brněnského letiště v dešti autobusem na poradu do Luhačovic. Po společné ochutnávce vína a jitrnic ale změnili názor a své vrcholné setkání uzavřeli jasným vzkazem všem Evropanům: je krize, a proto se stěhujte za prací, pomůžete tím sobě i ekonomice. Zní to hezky, ale praxe na kontinentě je zatím usedlejší. Z domova se zpravidla nikomu moc nechce a úřady tu oslavovanou cestu za lepším zrovna neusnadňují. A v Česku to platí dvojnásob. Co nám vlastně nejvíc brání, abychom si začali hledat práci i za humny?

Symbol úspěchu

Angelika Bazalová právě přebalovala roční dceru, když jí na stole zazvonil telefon. „To místo je volné, máte o něj ještě zájem?“ ozval se v aparátu ženský hlas. Na konkurz do pražské redakce BBC zajela z rodného Havířova pár týdnů předtím spíš z hecu a mnoho od něj nečekala. Když krátce po jasném „ano“ položila sluchátko, ještě chvíli jí nedocházelo, na co vlastně kývla. Znamenalo to rozloučit se se všemi kamarády a sousedy, přesvědčit manžela, vzít malou dceru a odjet do nejistoty.

Stěhování za prací je pro hospodářství mimořádně blahodárnou silou.Podobné dilema – a nutno dodat, že v mnohem prozaičtější podobě – dnes zažívají tisíce lidí, kteří v krizi…