O dvojí tváři Ameriky

Když loni obdržel Pulitzerovu cenu za román Junot Díaz, spisovatel původem z Dominikánské republiky, podotkl, že je teprve druhým takto poctěným Latinoameričanem za sto let. A sarkasticky dodal, že problém tu patrně bude v porotcích, nikoli v autorech, kteří vytyčená kritéria splňují mírou vrchovatou: rozhodně vypovídají něco zásadního o Americe stylem, jejž lze označit za novátorský.

Jeho kniha mistrně využívá žánrovou literaturu sci-fi a fantasy. Formou pak připomíná kombinaci Bildungsromanu s rodinnou ságou, kde se přistěhovalecké motivy pojí s příznačně latinskoamerickým tématem diktatury, podaným na způsob magického realismu. A výsledek? Svěží a energií nabité dílko uchopující s trochou nadsázky prostor celého kontinentu. Díaz navíc radikálně zpochybňuje mytologii Nového světa: podle něj není páteří amerického písemnictví nový život či přímo úspěch, nýbrž hledání domova, neboť v obou Amerikách žijí (s výjimkou indiánů) historicky vykořenění lidé.

Kromě tématu nesnadné asimilace zaujme rychlý, slangový jazyk rozkročený mezi angličtinou a španělštinou, pro který se v americkém kontextu vžil termín Spanglish. Tím se mimo jiné vyjadřuje každý typický dominikánský muž holdující ženám, sportu, dominu, hudbě a tanci – v našem případě jedna z ústředních postav Junior. Jeho opakem je titulní hrdina Oskar, obézní a ještě nepolíbený mladík nadšeně hltající sci-fi a fantasy, toužící stát se „dominikánským Tolkienem“, ale též Juniorem, který skončí v posteli s každou holkou, jež se mihne kolem. Zajímá se ovšem také o svou domovinu, a není tedy pouhým stereotypem americké pop-kultury. A obdobně vyznívá i Junior – pod maskou chlapáctví se skrývá citlivý intelektuál, který o Oskarovi napíše knihu. Starší kapitoly rodinné ságy pak naplňují hlavně odkazy na někdejší otroctví: Oskarova matka Beli byla dětskou otrokyní, které za trest na záda vychrstli vařící olej, jako otroka ji a později Oskara mlátili na třtinovém poli a jako otrok se cítí i její rebelující a nikoli vzorná dominikánská dcera Lola.

Oskar Wajd a Junior pak ztělesňují generaci dominikánských přistěhovalců do USA, kteří svou přítomnost prožívají jako nucenou diasporu. K neradostnému vývoji v jejich domovině totiž nijak kladně nepřispěly americké invaze – zejména ta v roce 1965. Z čehož Díaz vyvozuje: kdybychom vládli historickým povědomím o tom, jak americká vláda zdůvodňovala své intervence v karibské oblasti, asi by nás napadlo, že lhala i v případě Iráku.

JUNOT DÍAZ: KRÁTKÝ, LEČ PODIVUHODNÝ ŽIVOT OSKARA WAJDA
Přeložila B. Punge Puchalská, Argo, 314 stran

Autorka je amerikanistka.