Nevěřím, že si té nápadné podobnosti ještě nikdo nevšiml, a tak to zde jen stručně shrnu. Ve francouzském románu Milana Kundery Pomalost (La Lenteur) jedna z románových postav, Pontevin, filozof přednášející své nejzajímavější teorie jen v malém kroužku přátel, takto charakterizuje jistý typ veřejné osobnosti, kterou nazývá tanečníkem.
Tanečník je z politiků pouze ten, kdo se nepokouší vnucovat světu nějaký svůj velkolepý projekt, totiž nový společenský a politický útvar, ba naopak, k těm bývá velice kritický, ale jde mu jen o to obsadit si scénu, na níž by zazářil. Dává přednost (i když možná jen z nouze) slávě před mocí a nese svou kůži na trh, podoben v tom disidentovi, s nímž ho pak spojuje ještě to, že jedním z těch nástrojů, jimiž se obratně zmocňuje veřejné scény, je morální judo. A hle, jak Pontevin tanečníka dále charakterizuje: „Neuzavřel jako Faust smlouvu s ďáblem, ale uzavřel ji s andělem, chce proměnit svůj život v umělecké dílo“ (il n’a pas conclu comme Faust un contrat avec le Diable, il l’a conclu avec l’Ange: il veut faire de sa vie une oeuvre d’art). A to je, řekl bych, taky výstižná charakteristika Václava Klause, jehož odvážné taneční kreace (taneční výpad vůči boji s globálním oteplováním i taneční výpad vůči Lisabonské smlouvě a morální judo ve střetnutí s ekologickými aktivisty) vzbudí třeba i pohoršení a odpor, ale obrátí tak k…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu