Cestou kolem Etny

O pýše, filozofii a lásce na úpatí vulkánu

Ten hrad vypadá na první pohled nepatřičně a trochu komicky. Hezky udržovaný, s pravidelným půdorysem a čtyřmi oblými věžemi stojí uprostřed parčíku na náměstí, krotký a uhlazený připomíná pouťovou atrakci nebo dětskou hračku. Castello Ursino v sicilské Katánii byl přitom sídlem císaře středověké římské říše Fridricha II. (1194–1250).

Císař byl zajímavý chlapík: na svou dobu a své postavení neuvěřitelně vzdělaný, znal pět jazyků, obdivoval východní kulturu, napsal spisek o ornitologii i pokrokový zákoník. A byl taky tak trochu „pankáč“, který se v mládí protloukal v nepříliš vznešené společnosti na předměstí Palerma a dost okázale pohrdal náboženstvím, za což se dostal během života několikrát do papežské klatby. Ostatně, zásadně promluvil i do naší historie – právě on vydal Zlatou bulu sicilskou.

Kromě toho všeho zřejmě nebyl blázen: nepostavil svůj hrad na rovině uprostřed města. Postavil ho podle všech pravidel pro obranu i pýchu na útesu nad mořem.
Zároveň ale také na úpatí Etny.

Filozofova věž
To filozof Empedokles jako opravdový blázen vypadá. Žil nedaleko Katánie přibližně sedmnáct set let před Fridrichem II. Zbylo po něm několik vět vytržených z kontextu a mohutná legenda, takže dopadl mnohem lépe než naprostá většina filozofů. A na rozdíl od nich je to také poměrně známá figura. Má totiž svoji…