Světlo, které nevidíme

„Nejhorší je bezpochyby za námi,“ oznámil světu na jaře 1930 americký ministr práce James Davis. Tou dobou na Wall Street panovala atmosféra uvolnění a Jamesův názor nebyl zdaleka ojedinělý. Málokdo tušil, že konec krize má svět ještě daleko před sebou a trhy odsud spadnou o dalších 80 %. Světová ekonomika i dnes s prvními známkami oživení přináší vlnu optimismu. Sílí ale také hlasy skeptiků, kteří vytahují lekce z velkých finančních krizí a zpochybňují udržitelnost oživení. Argumenty zní na první pohled pádně.

Klíčový problém je: kdo potáhne globální růst, až firmy po celém světě doplní vyprázdněné sklady a vyprchají vládní injekce? Před krizí většina zboží končila v americkém nákupním košíku, který bude delší dobu zatížen splácením dluhů a vysokou nezaměstnaností. Čínská spotřeba je oproti americké zatím zhruba pětinová a už její současný růst je spojen s nebezpečně rychlým bujením úvěrů. Němci zase odkládají bolestné propouštění, kterému se nevyhnou, a jejich konzervativní peněženky pak stěží potáhnou světovou poptávku. Najít záskok za bezedný americký košík je tedy těžké a logika pesimistů vypadá na první pohled neprůstřelně.

Tábor skeptiků však podceňuje dva faktory. Dnešní krize sice nemá v poválečné éře obdoby, ale to nemají ani reakce centrálních bank a vlád po celém světě. Většinu vládních výdajů máme stále před sebou a začnou vyprchávat až v druhé polovině roku 2010. Vlna skepse tedy přichází příliš brzy. Pesimisté navíc ze svých kalkulací vypouštějí možnost inovací. Přitom inovace by řešily problém, jak v největší světové ekonomice skloubit růst spotřeby se splácením dluhů. V krizi se sice zpravidla osekávají prostředky na výzkum a vývoj, důležitý mentální prostor pro inovace se ale otevírá.

Podniky se z pohodlně jedoucího vlaku dostaly do víru nejisté budoucnosti, kde se zostřuje konkurence a již se dál nedají snižovat ceny. Nezbývá než dát větší prostor odvážným a kreativním nápadům, které častokrát nebyly v dobrých časech vyslyšeny. Chemický koncern DuPont měl po velké hospodářské krizi skoro polovinu tržeb z výrobků, které před ní nikdo neznal. Google a Oracle jsou také děti krize, se kterými dopředu nikdo nepočítal. Ne každé světlo na konci tunelu tedy musíme dopředu vidět a neřešitelnost nakupených problémů může být i dnes pouze zdánlivá. ´

Autor je hlavní ekonom Poštovní spořitelny.